Táňa v USA

Dnešní výlet na Stone Mountain byl super. Vrátila jsem se teda úplně KO, děcka stále plno energie - nechápu, ale stálo to za to. Já většinu věcí co fotím, fotím na foťák a nedávám to hned do PC, a tak ani ty fotky nedávám tady. Ale Stone Mountain,GA doporučuji vygooglit. Dělal to ten samý člověk, co dělal Mount Rushmore (američtí prezidenti ve skále). Pak tam byl nějaký problém sever proti jihu atd atd a ten pán to nějak nedodělal, ale i tak to vypadalo skvěle. Ve skále jsou vytesaní 3 důležití lidé války severu proti jihu. Oproti Mount Rushmore to je maličkost, ale i tak to bylo docela ohromné, proto si Mount Rushmore vůbec nedokážu představit. Bobovali jsme dvě hodiny, a pak šli kluci na sněhové hřiště, kde byla pevnost, mohli se koulovat atd. Na Googlu je to pod Snow Mountain,GA. Starší měl pak soukromou lekci jugglingu. Nevím jak se tomu říká česky, a ani to neumím vysvětlit :-D Proste kopání si s míčem na jedné noze. Chce do lepšího týmu a juggling je pro něho důležitý a moc mu to...

V neděli to byly takové Vánoce/neVánoce. Tady se "slaví" 25.12. Dárky se rozbalují ráno, a tak jsem jsem jako poslední přišla nahoru (přesně v 9:00) kluci propukli v šílenství. Konečně mohli otevřít dárky. Na snídani jsem dostala francouzkou briošku-hodně podobné vánočce. Dokonce mi to chutnalo víc jak vánočka. Mladší ode mě dostal spací pytel ve tvaru jeho Paw Patrol hrdiny - Chase. Jestli nevíte co je Paw Patrol, máte velké štěstí. Já si s tím hraju každý den alespoň dvě hodiny. Měl upřímnou radost - zdokumentováno. Pak dostal kolo, ale jelikož jsme ho s HP nechtěli noc předtím dávat pod stromek, nechal Santa vzkaz, kde vysvětlil, že kolo je v garáži. Malý vzkaz četl a samou nervozitou si spletl slovo garáž a smetí (garage/garbage). Takže si myslel, že Santa jeho kolo nechal v popelnici. Starší dostal xbox a ode mě hru FIFA18. Radost zdokumentována. HD měl super nápad, mladšímu koupit mikrofon. Já jsem dostala  laky na nehty, tričko, peníze s moc hezkým vzkazem a v ponožce ...

Tím, že rodina je francouzsko-americká a do toho všeho i teď česká, byli Vánoce opravdovou směskou. A to hlavně u večeře. Teda jen u večeře, protože jinak to byl ten jako každý jiný. Možná ještě o něco nudnější. Ráno mě vzbudil budík okolo čtyř abych mohla všechny pozdravit na vařonce. Pak jsem to znovu zapíchla a vyhrabala se nahoru po deváté. Na pozdní snídani/brzký oběd jsem si ohřála pizzu z včerejší večeře. Když jsem řekla, že zlaté prase teda neuvidím, donutili mě si myslet, že české tradice jsou zvláštní. Kapr ve vaně, šupina v peněžence, zlaté prase. Což mi připomíná, že jsem nedala peníze pod talíř...Napravím to zítra. Po snídaňoobědě jsem jela s HD a starším HK (host kid - dítě) po obchodech. První zastávka v obchodě se sportovním příslušenstvím. Mladý si vybíral kolečkové brusle. To bylo celkem rychle a tak mi HD navrhnul, jestli chci vidět něco fakt amerického. Myslela jsem si, že mi ukáže výstroj na americký fotbal, nebo něco takového. Když jsme byli v tom obchodě se sport...

Decka maji ode dneska prazdniny. Pro me to znamena ze sice nemam dopoledne pauzu, ale zase jsem off uz v sest vecer a nemusim vstavat v 6.30. Vedela jsem, ze chteli jit na koleckove brusle. Rikala jsem si, ze je sice zima, ale aspon je vytahnu z baraku. HM mi rekla, ze arena otevira v deset rano, tak jsem pochopila,  ze se brusli nekde uvnitr. Jeste pred tim, jsme jeli do parku a trenovali nadhoz. Poprve jsem mela baseballovou rukavici a hazela baseballovym micem. Slo nam to super. Asi za pul hodky jsme jeli bruslit. Arena byla uzasna a ja jsem byla ocividne natesenejsi nez deti. Aktivne jsem si pujcila ty brusle, ktere maji dve kolecka vpredu a dve vzadu. Oproti koleckam za sebou to byl fakt rozdil. Paradoxne mi to prislo strasne nestabilni. A brzda nebyla vzadu, coz jsem zjistila az pri narazu do steny. Plysove nastesti. Brzda byla vepredu na brusli, coz mi prijde uplne mimo :-D Byl tam i DJ a hrali same super pisnicky. Urcite si tam zajdu i sama bez decek. Ale aby nebylo vse tak...

Trikrat hura. Obe deti jsou v poradku a prezila jsem to i ja. Co mi prislo jako zatim nejhorsi byl hned prvni den skoleni v NY. Joanne (nase skolitelka) nam jako vubec prvni vec zacala popisovat, jak moc budem chybet svym rodicum. Dekuji pekne, cestovala jsem sem 30 hodin, abys mi vykladala tohle? To jsem mela fakt chut vstanout a jit zpatky do pokoje, protoze veskere ty pocity se ve me tak bily, ze jsem ani nevedela jestli tady doopravdy chci byt, nebo ne. Se vsim mi hodne pomohla Anna, moje spolucestujici z Prahy. Prakticky od prvni vety jsem poznala, ze je to moje krevni skupina. Dneska jsem pracovala od 8 do 13. V 10 jsem brala deti na snidani za Santou. Poprve jsem vazne uvazovala, ze malemu strelim a uvidim, bud me za to poslou domu, nebo ne. Mistnost plna snidajicich lidi a on si seda na stul, upatlanyma rukama saha na stromecek a umele darky, vyplazuje na me jazyk, utika mi ven, no jedna vychovna by nestacila. Nevedela jsem ze jsem je mohla oba nalozit do auta a odvest domu, t...

Jestli jsem se neco od tech Americanu naucila hodne rychle, tak je to zpohodlnet. Rano radeji zavezu decka do skoly autem, nez abych s nema sla v zime 5 minut na zastavku. Jidlo je tu hotove za deset minut. Nejdelsi vareni tady zatim bylo moje. Vcerejsi rajska s testovinama a plnena paprika. V obchode jsem bojovala mezi Mam slabou baterku a potrebuji GPS abych se dostala domu a Bez tech veci na rajskou proste neodejdu. Dobrych 20 minut jsem hledala protlak, ve kterem by nebyl cesnek, oregano, bazalka, nebo vodka. Jako fakt. Pak mlete, ktere by nebylo jiz predem ochucene na milion ruznych zpusobu. Narazila jsem taky na 10 librovy ( nevim, kolik to je kilo ale myslim si ze vic nez 20) balik s ledem. Cenu uz si nepamatuju, ale cumela jsem na to jak blazen. Rajska mym host rodicum chutnala, mym host detem zas tolik ne. Vlastne vubec. Rvaly ze to smrdi a oni to jist nebudou a pak proc jsou jejich testoviny v polivce :-D. Nevadilo mi to, protoze jsem vedela ze si to dam dneska na obed. Dnes...

Moje nejvetsi obava pred tim nez jsem odjizdela bylo rizeni. Jeste k tomu kdyz jsem videla to auto, ktere budu muset ridit, mivala jsem casto sny ze couvam a narazim do neceho a auto znicim. Nerikam ze po tydnu rizeni tady jsem nejvetsi king, to vubec ne, ale rizeni tady mi prijde o hodne jednodussi nez v CR. 1. Automat - to je radost ridit 2. Siroke jizdni i parkovaci pruhy - kdyz jsem poprve videla "svoje" auto jeste na Skypu s rodinou, rikala jsem si: Boze, obri SUV. A na to mi HD rekl, tohle je v americe prumerne velke auto. Mel pravdu. Kdyz vidim ty auta, co tady jezdi, to snad ani nejsou auta. Takze je vse prizpusobeno mega karam. 3. Vsude jsou stopky a semafory - to snad ani nejde poplest. Na jedne krizovatce je teda prednost zleva, coz mi moc smysl nedava, ale na te znacce je normalne napsane, ze mas dat prednost. S tema stopkama je to tak, ze ten co driv zastavil, driv jede. A kdyz nevis, tak pockas az treba 3 vteriny nikdo nejede a je jasne, ze je rada na tobe. ...

Lezim v posteli a uvazuju jak vypadalo moje rano. Prijde mi ze za ten den zaziju tolik veci, ze nemam sanci si je vsechny zapamatovat. Rano jsem mela na starost jen mladsiho, protoze starsi mel brzo rano ve skole snidani se svym sborem, a tak ho vezla HM. Abych se nenudila, tak se maly v pokoji zamknul a odmital se pustit s tim, ze chce byt sam, nema me rad a podobne. Nakonec se uracil otevrit, spolecne jsme se nasnidali, v aute jsem mu asi tri minuty vysvetlovala, proc musi mit pas a zavezla jsem ho do skoly. Jela na dve hodiny zpatky domu a pak vyrazela zase do skoly jako dobrovolnik do knihovny. Dobrovolnika jsem se rozhodla delat, abych se seznamila s novyma lidma. Pres pocitac jsem vracela knihy do systemu, nebo je zase vydavala, podle toho, jestli je deti vracely nebo si je pujcovaly. Vracene knihy jsem pak zarazovala zpatky do polic. Nebylo to nic tezkeho, jen je treba vic casu na zapamatovani si jednotlivych oddilu v knihovne. V knihovne se porad stridaly deti, ktere bylo treba...

Dneska jsem na to byla poprve sama. Oproti vcerejsku, kdy maly odmital udelat cokoli co jsem mu rekla, jsme udelali pokrok. Nastesti byla vcera rano doma HM a ta mi pomohla. Dneska to bylo skoro dokonale, az na to ze jsme nestihli autobus, tak jsme museli rychle zpatky k domu, musela jsem decka rychle nasackovat do auta, maly do sedacky, pripoutat a vezla jsem je do skoly autem. Doufam, ze neprisli pozde, protoze to byla moje chyba, meli jsme rano spoustu casu, jelikoz maly byl skvely a fakt se snazil me nevytacet. No ale nejak jsme se zapovidali a pak si maly nechtel nazout boty a bla a bla a autobus ujel. No nejak jsem zapomnela ten clanek publikovat tak budu pokracovat mym dnem. Dopoledne jsem cele proskypovala a dala si slofika. Vyzvedla jsem deti z autobusu a vse melo pokracovat stejne poklidne jako rano jenze ouha. Maly se nedal zvladnout a tak jsme taktak stihli vanocni besidku toho starsiho v domove duchodcu. V aute zase zachvat vzteku, to je presne co chcete, kdyz neznate cest...

Let z NY do Atlanty moc příjemný nebyl. Kvůli hodně špatnému počasí byly velkou část letu turbulence. Letiště v Atlantě jsem se bála, ale všechno jsem našla v pohodě, z vlaku který jezdí po letišti jsem sice vystoupila o stanici dřív, ale za chvíli jel další. Mého HD (host dad) jsem poznala hned, což bylo štěstí, protože on mě nepoznal vůbec. Obíjmačka žádná, podali jsme si ruce, počkali asi 30 vteřin na můj kufr a šli na jídlo. Měla zálusk na TGI Fridays co bylo na letišti, ale nakonec jsme skončili v Burger Kingu. Cesta z letiště trvala asi hodku a měla jsem strach že mu upatlám ty bílou kůží potažené sedačky. S HM (host mom) jsme se objaly, děti už spaly. Ukázali mi pokoj, já si vybalila a šla spát. Kluky jsem poznala ráno a hned jsem se dozvěděla, že jsem jim snídani udělala na špatný talíř. Dostala jsem spoustu dalších cenných informací a kluci jeli do školy. Přijde mi, že kdybych měla jet domů hned ted, tak jsem toho za ten týden co tu jsem zažila tolik, že už se mi ted všechny n...

Let do Frankfurtu a mel 90 minut zpozdeni. Myslely jsme si, ze ho stiheme, ale to letiste bylo fakt velke. Cestou k nasemu gatu jsme potkaly informace, daly jim palubenky a zeptaly se jestli jeste neodletelo. Pan nam rekl ze ne, ale ze mame utikat. Tak jsme utikaly ovesene doslova pres cele letiste, abynam oznamili, ze nam to uletelo. Dve hodiny jsme potom musely cekat na nahradni let. Dali nas nas na let do Washingtonu, na ktery jsme si pockaly dalsi hodku. Let byl super, letadlo krasne a sedela jsem vedle upovidaneho Svycara, ktery ma firmu na prepravu leku. Rekl mi jak dela pohovory, zajimavy clovek. Ve Washingtonu jsme musely projit rozhovorem na imigracnim. Muj urednik byl moc fajn, zeptal se me jestli prevazim nejake jidlo.Rekla jsem mu ze ceske sladkosti a jestli si da. Zasmal se, podekoval, dal mi razitko a Welcome to United States of America! Na let do New Yorku jsme cekaly dalsi hodinu. Misto puvodnich 16.10 mistniho casu,.coz je 22.10 ceskeho,co jsme mely pristat v NY jsme d...

Za chvili zacina nastup na palubu. O tomhle jsem snila asi rok a pul a ted je to tady a me se nechce! Rok se mi najednou zda nekonecne dlouhy,  a to jsem puvodne planovala dva. Ja blahova. Cauky Milanku!Vim ze me to prejde ale predstavovala jsem si tenhle den uplne jinak. Myslela jsem ze budu mit motylky v brise a mam tak akorat nutkani na zvraceni, ktere uspesne potlacuji. Ok, mozna je to tim vcerejsim svarakem. Za pul hodky mame byt na palube a moje spolucestujici furt nikde. Dnesni den bude mit 30 hodin a ja se na nej pripravila nekvalitnim dvouhodinovym spankem. Vychod C9 otevřen. Drzte si klobouky, bude to jizda! Ona tu furt neni, asi se na to vysrala.

Je po vařonce. Mám pravděpodobně i po noťasu, a tak musím psát na mobilu. I když ten taky moc nefunguje. Dívam se na Dva a půl chlapa a je mi divně. Ve sprše jsem si připravila hodně vtipných vět, které vám tady napíšu, ale jelikož dneska celý den řvu (ve sprse si potajmu brecim uz asi dva tydny) a v nepravidelných intervalech se hroutím, tak od te vtipnosti asi upustím. Už začal Sex ve městě, kde malé děti neposlouchají a nikdo jim nic neřekne. Prý to tam tak vážně chodí. No jsem zvědavá. Už nejsem taková frajerka jako přes půl rokem, kdy jsem dělala ramena, jak si troufnu na Ameriku sama. Jsem pěkně posraná. Musím se napít, abych měla z čeho ronit slzy zase zítra. Myslím, že na zacatek tento pidi článek stači. Zítra mám jestě celý den v Česku, poslední. Teda na 13 měsíců. Jo a mami, toho Viťáka tolik necpi! Poslední noc ve starém bytě. To měla být parodie na písničku První noc v novém bytě. Haha, tak nakonec jsem přece jen vtipná. Akorát že náš byt vypadá nově i když je starý. Taťka ...