Zastavte cas
Kdyz jsem si pred odjezdem procitala blogy ostatnich aupairek, vsude se opakovala ta sama vec. Prvni mesic utekl nejrychleji. Takze jsem cekala, ze muj prvni mesic taky utece silene rychle. Prvni dva tydny utikaly hodne pomalu, dalsi dva uz jen pomalu. Pak se to ale nejak spustilo a ja se nestacim divit. Presne za tyden to bude 5 mesicu, co jsem tady. Prijde mi to jako tak 2. Vcera mel maly 7. narozeniny. Vecer jsme sli na veceri do Red Robin (maleho nejoblibenejsi) a HM mi rekla: Dny jsou dlouhe, ale roky kratke. V mem pripade teda mesice. Jestli jsem si myslela, ze nejtezsi na tom vsem bylo louceni se pri ceste sem, nedoslo mi, jak tezke bude louceni tady pri ceste domu. Protoze ta cesta jednou prijde, i kdyz si to vubec nechci pripoustet a uprimne se toho desim. Maly si uvedomuje, ze tady uz nejakou dobu jsem a vi jak to chodi. Posledni mesic za mnou casto chodi a pta se na muj odjezd. Trha mi to srdce, kdyz se tim svym hlaskem a pohledem pta jestli s nim zustanu navzdy. A kdyz ne ...