Vegas a Zion
O vikendu, asi dva tydny pote, co jsme se vratili z Kalifornie, jsme si udelali mensi vyslap na Kennesaw mountain. Po vyslapu k Yosemite vodopadu (ano, ten sedmihodinovy) jsem nenechala nic nahode. Plny batoh vod, svacinek a sendvicu. Ani jeden tam pred tim nebyl, tak jsme nevedeli co od toho ocekavat. Vybaveni jako bychom sli na Snezku jsme zapocali nas vyslap. Celou dobu se slo lesem, takze hezky ve stinu, coz bylo moc fajn, jelikoz se teplota pohybovala okolo 35 stupnu. Kdyz jsme trochu poposli (asi 20 minut) mijel nas starsi par, ktery kdyz slysel jak nahlas dychame, rozhodnul se nas povzbudit. Ono to sice bylo pekne ve stinu ale zato strasne prudky kopec skoro celou cestu. "Uz tam skoro jste." Zarazene jsem se podivala na Elmara a rikam mu "Jak tam skoro jsme? Vsak jdeme teprve 20 minut." No a za 10 minut jsme opravdu byli na samem vrcholu hory Kennesaw. Nasli jsme vhodny kamen, na kterem jsme si udelali mensi piknik, trochu se pokochali uchazejicim vyhledem a rozhodli se jit zase zpatky.
Cestou dolu jsme nejak zahadne sli jinou cestou a dosli k asfaltce. Elmara asfalt nudil, tak sahnul po mobilu a za par minut mi rika, "Jsou levne letenky do Vegas, jedem?" "To ses asi zblaznil ne? Vsak jsme se ted vratili z Kalifornie. A na kdy ty letenky jsou?" Nase diskuze pokracovala v podobnem duchu asi 15 minut, kdy sem byla tak trochu nalomena, ale prece tady nekdo musi byt zodpovedny. Muj hlavni argument byl, ze letenky jsou sice levne, ale s hotelem a autem se to vysplha na uplny nesmysl. K memu prekvapeni byly hotely za hubicku a nasli jsme i solidni auto za solidni penize. A tak se vytahovaly karty a bookovalo se a platilo se. Dva tydny do odletu utekly rychle a nic zapamatovani hodneho se nestalo.
Co je vzdycky super na letani na zapad je ten casovy rozdil. Ono uz to neni tak super pri navratu, ale pristavat vicemene ve stejny cas, co jste vzletavali je velke plus.
Po pristani nas cekalo auto primo na letisti, pan ho nechal odemcene a klicky schoval do jedne z prihradek. Odvazny to chlapec. Oproti autu, ktere jsme si pujcovali v Kalifornii, bylo toto dost spivane a celkove takove zanedbane. Ale za ty prachy, co chces.
Nas plan byl nasledujici:
Den 1: Poflakovat se po Vegas a vecer vyrazit do mestecka St. George, kde prenocujeme a brzo rano vyrazit do narodniho parku Zion. Cestou ze Zionu se jet podivat na Grand Canyon, vratit se vecer a ubytovat se v hotelu Luxor.
Den 2: Projit si hlavni ulici ve Vegas, jit si odpocinout k bazenu, zbalit si veci a jit se ubytovat do hotelu Strat, na uplne opacnem konci Stripu.
Den 3: Projit si par hotelu, dat auto do poradku a jet na letiste.
No a tohle byla realita:
Jelikoz jsme vedeli, ze Luxor bude nas prvni hotel, rovnou jsme se rozhodli ho jit okouknout. Hotel moc hezky, egyptska atmosfera z neho jen salala a ja myslim ze jsme v nem ztravili dobre dve hodky.
Pak uz nas zacal nudit a chteli jsme se jit podivat nekam jinam. Tak jsme sli k autu, v dobre nalade nasedli no a hadejte co. Auto ne a ne nastartovat. To bylo rychle po dobre nalade. Elmar volal panovi, ktery nam auto pujcil, jenomze ten byl v tu dobu taky nekde v tahu. On shodou okolnosti cestoval v uplne stejne dny jako my. Takze prijel na letiste, protoze sam nekde letel, nechal nam tam odemcene auto. A my kdyz jsme leteli zpatky do Atlanty, nechali jsme mu odemcene auto na letisti a on si ho za par hodin vyzvednul. No pribeh to byl hezky, ale nam nestartovalo auto. Pan nam rekl, ze nam vrati penize a at si pujcime jine auto. To by bylo reseni, ale strasne zdlouhave. Tak se Elmar rozhodl jit zpatky do hotelu a zeptat se personalu, jestli by nas nemohli startovacima kabelama nastarovat. Do peti minut jsme meli nastartovano a po dohode s panem co nam auto pujcil, jsme jeli koupit startovaci kabely, za ktere nam obratem poslal penize. O hodne klidnejsi jsme cestou z auto obchodu nejak zabloudili a dojeli jsme ke casinu ve stylu New Orleans. New Orleans je mesto ve state Louisiana. Konkretne to bylo delane do Francouzske ctvrti, hodne popularniho mista New Orleans.
Na te fotce to neni uplne dobre videt, ale ze stropu visely obrovske hlavy a kolem dokola byly balkony, presne jako v New Orleans. Na veceri jsme si zasli do Subway, ktery byl soucasti casina, dali si nas tradicni italsky sendvic (italsky sendvic si davame pokazde kdyz spolu cestujeme, takova nase tradice, ktera zapocala v Coloradu) a vyjizdeli jsme smerem St. George.
Jelikoz je vsude dokola poust, po par minutach cesty jsme se ocitli takzvane uprostred niceho, kde jsme zastavili a kochali se nadhernou nocni oblohou. Bohuzel to na fotce neni ani zdaleka tak hezke, jake to bylo ve skutecnosti, ale tak aspon pro predstavu.
Takhle to vypadalo doopravdy, obrazek je ale z internetu.
Kratce po pulnoci jsme dojeli do St. George. Vedeli jsme, ze musime vstavat kolem ctvrte rano, a tak jsme usoudili, ze nema smysl kupovat si pokoj a uvelebili jsme se v aute. No stalo to za prd, vic jsme toho probdeli nez naspali, ale nase nadseni pro Zion nas hnalo kupredu. Klasicky jsme se osvezili a nasnidali na benzince a jelo se. Prijeli jsme asi o hodinku drive nez jsme predpokladali. Ja si na tu hodku zdrimla, Elmar chodil kolem dokola a zase se kochal. Museli jsme byt v parku na urcitou hodinu, protoze kvuli korony jsme si museli zarezervovat misto v autobusu, ktery nas zavezl k nasemu startovacimu bodu. Zamerne jsme si zarezervovali mista hned v prvnim autobusu co vyjizdel, abychom se vyhnuli davum. Coz se nam vyplatilo. Autobus nas asi po 15 minutove jizde vyhodil na nasi zastavce a my tak mohli zacit nas vyslap.
Tohle byl uplny zacatek. Misto se jmenovalo The Narrows a celou cestu se slo rekou, ktera vedla kanonem. Na fotce jde videt particka kluku, kteri sli jako jedini pred nama a po chvili se nam ztratili z dohledu. Vypadalo to tak, ze jsme v celem kanonu uplne sami.
Nastesti jsme cestou nasli dva velke klacky, ktere nam slouzili jako hole. Bez tech by to slo jen velmi tezce. Ja jsem mela velkou obavu z teploty vody, nastesti byla prijemna, ani studena, ani tepla.
Vedeli jsme ze chceme dojit k utvaru zvanemu Wall Street. Taky jsme vedeli, ze ho pozname tak, ze se tam bude cesta rozdvojovat. Signal jsme nemeli a nebylo se koho zeptat, protoze jak jsem rekla, nebylo tam ani zivacka. A tak jsme sli a sli. Cesta byla opravdu nadherna, i kdyz to misty bylo opravdu o hubu. Ted uz vime, ze k Wall Street jsme dosli asi po hodine a pul chuze. Tehdy jsme to ale nevedeli, a tak jsme dale pokracovali. Dalsi hodinu. V jednom bode byla reka tak hluboka, ze jsme ji nemohli prejit bez toho, aniz bychom si namocili cele batohy. Dostali jsme se na jeden obrovsky kamen (tak ze jsme drzeli batohy nad hlavou a vodu jsem mela az pod krk). Ja jsem nechala svuj batoh a Elmara na kameni, skocila do vody a preplavala ke druhemu kameni, na ktery jsem vylezla. Elmar mi hodil nejdrive muj , pak svuj batoh a taky musel cely skocit do vody a preplavat to. Na kameni jsme si udelali mensi piknik a rozhodli se uz nepokracovat ale vratit se zpatky. Ono to bylo sice vsechno krasne, ale cekala nas 2.5 hodinova cesta zpatky a to uz jsme i tak byli unaveni. Ono brodit se 2.5 hodiny rekou neni zadna prochazka ruzovou zahradou. Cestou zpatky jsme zacali potkavat davy lidi, a byli tak strasne radi, ze jsme si privstali a meli tak cely kanon jen pro sebe. Cesta zpaky byla nekonecna. Hodne lidi, bolave nohy a ten nas polospanek v aute predchozi noc nam moc nepridal. Po umornych 5 hodinach chuze rekou jsme konecne prisli na misto, kde jsme nas vyslap zapocali. Prasna cesta, ktera vedla k autobusu v kombinaci s mokryma botama, nebylo to prave orechove. Autobus nas zavezl zpatky k autu, popadli jsme suche obleceni a boty a sli se prevliknout. I kdyz jsme byli oba dva vycerpani, rozhodli jsme se najit jednu vyhlidku, ke ktere to melo trvat asi 20 minut chuze. Cely park je nadherny, takze jsme se stale kochali az jsme prijeli k zacatku trasy na vyhlidku. Aut tam bylo pozehnane, takze jsme museli zaparkovat asi 10 minut od vyhrazeneho parkoviste a zbytek dojit. Jelikoz uz bylo neco kolem poledne, lidi tam bylo dost. Ale i tak jsme sli. Zhruba v pulce jsme nejak spatne sesli a nemohli jsme najit cestu zpet. No a aby toho nebylo malo, tak nam zacal vriskat mobil, ze bude prset a je riziko bleskovych zaplav a je doporuceno se vratit zpatky do auta. Zatim co my porad bloudili, tak se rozprselo. A to tak, ze poradne. Kdyz jsme konecne nasli stezku, rozhodli jsme se ze to preckame, protoze nam nepripadalo bezpecne v tom desti jit zpatky. Asi za 10 minut bylo po desti, my teda znovu celi mokri, nasli cestu k vyhlidce, a tim ze presto a vsichni odesli, jsme ji meli zase sami pro sebe.
V Zionu krasa strida nadheru. V planu jsme meli i Grand Canyon, z toho nakonec seslo, protoze nam GPS ukazala uplne jiny cas, nez kdyz jsme to vsechno planovali. Cestou zpatky jsme zastavili na benzince, koupit si nejake vychlazene piti, protoze to malo co nam zbylo, zteplalo. Kdyz jsem vylezla z auta, citila jsem se jako bych vstoupila do domu, ktery zachvatil pozar. Takove horko jsem v zivote necitila. Moje gelove nehty se mi behem chvilky cele roztekly. 46 stupnu celsia. S radosti jsme naskocili zpatky do auta a nemohli se dockat, az se ubytujeme, dame si sprchu a na chvili si odpocineme, nez vyrazime do viru Vegas. Jen pro pripomenuti, nas plan byl nasledujici: prvni noc v Luxoru, druha noc v hotelu Strat. Oba dva hotely byly predem zaplacene. Z auta jsme vytahali vsechny veci a sli se ubytovat. Kvuli korony mohl stat v rade jenom jeden clovek, tak jsem sla ja. Behem chvilinky jsem se dostala na radu, rekla jsem jmeno na ktere byla rezervace udelana a cekala na pani, az mi da kartu od pokoje. Ta porad neco zbesile psala do pocitace a rika mi, ze nasi rezervaci nemuze najit. Zkontrolovaly jsme jestli napsala spravne jmeno, vsechno sedelo, ale rezervace nikde. Bylo nam to oboum divne, tak mi pani rekla at ji dam svuj mobil, ze se asi musela nekde ukliknout. Behem chvilinky mi podava mobil zpatky se slovy, "To mate na zitra." Nevericne jsem ji si zírala mobil zpatky, trikrat kontroluju datum, a fakt ze jo. Snazila jsem se s ni domluvit, aby nam tu rezervaci prehodila, hotel byl kvuli korony stejne poloprazdny, ale neslo to. Hlavne proto, ze jsme rezervaci nedelali primo pres hotel, ale pres nejaky jiny portal. Doporucila nam jim zavolat a pak prijit zpatky s tim, jak jsem poridila. Nekonecne dlouho jsem cekala az me prepoji, pani na telefonu mi rekla, ze ona to nevyresi, ale ze me prepoji. Dalsi cekani... Druha pani byla taky strasne mila, ale pomoct nam nedokazala. Skoro jsme na sebe zacali byt s Elmarem protivni, ale nakonec jsme si rekli, ze jsme unaveni, chybu jsme udelali my, uz s tim nic neudelame, tak si proste budeme muset koupit pokoj. Tak jsem sla zpatky na recepci, tentokrat k jine pani a rozhodla se zkusit stesti. Vysvetlila jsem ji situaci, ale dostalo se mi stejne odpovedi. Tak jsem teda zaplatila za pokoj a sli jsme se. Cestou me rozbolel kotnik, protoze ta 5 hodinova cesta rekou v teniskach dala mym noham poradne zabrat. Osprchovali jsme se, zdrimli se a vyrazeli jsme do casina. Luxor je propojeny s hotelem Excalibur, takze nemusite jit venkem, abyste se tam dostali. Cesta tam nebyla dlouha, asi 15 minut, uz jsme byli skoro tam, kdyz jsme se rozhodli, ze to nema cenu. Me ten kotnik bolel tak, ze jsem kulhala a sla jsem pomalicku a Elmar mel tak sedrene nohy, ze sotva lezl. Tak jsme si rekli, ze nebudeme tlacit na pilu, pujdeme si lehnout brzo a snad budeme zitra lepsi.
Pokracovani priste
Komentáře
Okomentovat