Tatka v USA

Hned na začátek bych chtěla rict, ze se snazim psat na české klavesnici, ale i tak to většinu slov automaticky neopravi, takze pulka pravdebodobne bude s diakritikou a pulka bez. Tak si nejsem jista, jestli to pro vas nebude ještě otravnejsi nez cely text bez diakritiky.

Kazdopadne. Jak jsem zminovala v predeslem clanku, tatka za mnou prijel 5.7., takze den po Dni nezavislosti. A dneska bych se rada trochu rozepsala o tom, jak to vlastne probihalo. 

Od rana jsem byla nervozni, jak strasne moc jsem se tesila. Ubytovala jsem ho u sebe v pokoji, který se nachazi ve sklepe u moji host rodiny. Ono to vždycky znelo uplne hororove, když jsem nekomu rekla ze bydlim ve sklepe, ale opak je pravdou. Americke sklepy se od tech ceskych lisi snad naprosto ve vsem. Zadne zavareniny, nebo palenici (:-D) tam nehledejte. Zato tam většinou najdete plne vybaveny byt, hodne sklepu ma dokonce svou vlastní kuchyni. Tu ja jsem teda nemela, ale mela jsem bar s lednici, z mého pokoje vedly dveře do posilovny, před pokojem jsem mela kulecnikovy stul a v mistnosti za kulecnikovym stolem bylo domaci kino. Takze se nebojte, ze jsem tatku zavrela nekde do temne kobky. Muj pokoj mel i vlastní koupelnu, takze takovy maly hotelovy pokojíček. 

Tatkovo utociste po dobu jeho dovolene

Ja jsem podle původního planu mela spat v herne kluku (ma svou vlastní postel), ale po první noci jsem to vzdala, protože je to nejteplpejsi mistnost v dome a i se stropnim větrákem, to bylo peklo. Tak jsem vždycky vecer jezdila k Elmarovi. No ale zpatky ke dni, kdy tatka na vlastní pest preletel ocean, bez znalosti jazyka prosel imigracnim a nejrusnejsi letiste světa (!!!) zvladl jak naprosty frajer. 

Na letiste ridil Elmar. Par tydnu před tatkovym prijezdem si poridil nove auto (Dodge challenger), takze jsme tatku vyzvedli ve velkem stylu. Taky jsem trvala na baloncich. Balonek s napisem Welcome bohužel nemeli. Ja ale bez balonku odmitala na letiste jet, tak jsem se rozhodla pro variantu Welcome back, která se kupuje pro vojaky, kteří se vraceji z mise. To bylo trosku mimo, ale jak rikam, bez balonku jsem proste odmitala na to letiste prijet. V tom obchode s balkonky jsem se zdržela vice, nez jsem předpokládala, tak jsem vyjizdeli s mensim zpozdenim. Skoro u letiste mi tatka volal, ze uz pristal a ma i kufr. Elmar zaparkoval a ja se vydala tatku hledat. Pamatuju si, ze jak prijel s Marcou a Milankem, tak mi to dalo dost zabrat je na letisti najit. Ted mi to trvalo asi pul minuty. Ono totiž v srpnu v Atlante svetr nikdo nenosi, tak me oko hned zbystřilo jediného „zababuseneho“ člověka. Shledani bylo samozrejme radostne a ja byla strasne pysna, ze to zvladnul takhle všechno sam. Ono se to zase lehce říká, to prestoupis v Nemecku a pak to leti rovnou do Atlanty. Ja, clovek pomerne odvazny, bych sama mela strach letel, kdybych neumela anglicky. Takze tati, klobouk dolu! Cestou zpatky do Lawrenceville (tam bydli moje host rodina) jsme videli i trochu Atlanty. 

Tohle neni ten kousek Atlanty, ale dalnice, ktera ji vede.

Zamirili jsme rovnou do restaurace na jidlo. Zvolili jsme mexickou, Elmara nejoblibenejsi El Fogon. 

Jidlo jsme si objednali pomerne rychle, ale kamen urazu prisel u piva. To vite, Moravak. Tomu se jen tak nezavděčíte. Nastesti si tady (mozna i v CR?) můžete vždycky objednat vzorek. Pani servírka nam tedy prinesla vzorek, ale tatkova reakce nebyla nijak valna. „To chutna jak chcanky!“ a v ten moment mi z nejakeho duvodu  vůbec nedoslo, ze když to prelozim Elmarovi, tak tomu porozumi i servírka. „He said it tastes like piss,“ rikam Elmarovi (Říká, ze to chutna jak chcanky). V ten moment se servírka zarazila, me doslo co se stalo, ale zasmali jsme se tomu a servírka prinesla jiné vzorky. Stejne si myslim, ze mu nechutnal ani jeden. Najedli jsme se a Elmar nas zavezl domu. Provedla jsem tatku domem, který znal jen z videohovoru. A jelikož to pro nej byl dlouhy den, tak uz jsme zustali doma, abych si poradne odpocali a byli pripraveni na další den. 

Myslim si, ze hned na druhy den jsme odjizdeli na chatu do Blairsville (sever Georgie) za moji host family. Cesta trvalo cca dve hodinky. Prijeli jsme, všichni se seznamili a rovnou se serviroval obed. Vim, ze jeden kluk tak chybel, ale ted uz nevim jestli ten starsi, nebo mladsi, ale mam takovy dojem, ze to byl ten mladsi. Chata se nachazi hned u rozhlehlého jezera. A Yannick vlastní 2 vodni skútry, takze plan na odpoledne byl jasny.

 Počasí nam pralo, nahodili jsme vesty a hura chytit nejaky ten vitr do vlasu. A musim rict, ze to byla parada!! Jezero bylo opravdu obrovske, takze jsme jezdili jak se nam zachtělo a ztratili jsme se jen jednou! To by clovek nerekl, jak ho takova zabava unavi.

 A to jsem ještě nezminila, ze po nejake hodine sileneho jezdeni na skútrech Yannick vytahnul tzv. Big mable, coz je takova ta nafukovaci matrace s uchytama, zachytnete to za vodni skutr a ridic vas tahne za sebou. Myslim, ze jsme všichni spolykali tak galon vody, ale stalo to za to! My po nasem odpolednim programu chteli jet zpatky, ale Yannick nam říká „V Severni Karoline je dnes rodeo, jedete s nama?“ Odpoved byla jasna. Cesta netrvalo moc dlouho, mozna takových 30 minut, protože Blairsville je hodne na severu a to rodeo bylo kousek za hranicema. Ja nevim proc, jsem cekala nejakou obrovskou budovu, ale všechno se odehrávalo pod sirym nebem. Nasli jsme si mista a pockali az to vypukne. Jako kazda událost, i tato zacinala dekovanim americkym vojakum a statni hymnou. Pro me je to vždycky dojemne a myslim, ze stejny pocit mel i tatka. Ja za sebe musim rict, ze nejvic se mi libil začátek. Do konce jsme nezustali, protože jsme za sebou měli dlouhy den a taky vice nez dvou hodinovou cestu zpatky domu. 

Taky jsme byli pozvani Elmarovymi rodici na prave bosenske jidlo, k nim domu. 

A tak se jedlo a pilo az jsme se rozhodli, ze se pujdeme podivat na Stone Mountain, na laserovou show. Stone Mountain porada každý rok laserovou show ke Dni dikuvzdani. Promitaji ji ji asi tyden, protože pokud si spravne pamatuji, je to největší laserova show na svete.

Další den rano jsem si pro tatku pripravila takovou dovolenou v dovolene. Jelo se na Floridu! Vyjizdeli jsme brzo rano a nase cilova destinace byla Panama City Beach. Asi petihodinova cesta utekla krasne rychle. Ale samozrejme se nam nevyhla floridska klasika – dest. Na Floride prsi opravdu hodne. Ale většinou je to jen prehanka a za chvili to prejde. Nam bohužel prselo dost a dlouho. Ale i tak jsme si to uzili. Sli jsme do vyhlaseneho baru Pineapple Willys

Proleteli jsme se helikoptérou

Prosli se mestskou promenádou

Sli na veceri do steakhousu - bez fotky, ale verte, ze to bylo vynikajici.

Tatka me vzal na nakupy - opet bez fotky, ale ma skrin je mi dukazem, ze rikam pravdu pravdouci.

Prosli jsme se centrem

Okoupali jsme se v oceanu. A to nas malem vyslo pekne draho. Jak den před tim prselo, tak byly velke vlny. A do oceanu se nesmelo. Ale to nam nikdo nerekl. Jasne, ten vrtulnik tahnouci obrovsky banner „Silne spodni proudy, nevstupujte do oceanu,“ mohl byt jakysi indikator, ale jak rikam, jak jsme to mohli vedet? No tak se vam jdu takhle svlažit do vody a kde se vzdal tu se vzal, serif z auta zastekal. Zastavil svoje plazove auto a řekl mi, ze  do oceanu je vstup zakazan. 

Tak jsem teda vylezla a rikam tatkovi, ze se nesmíme koupat. Pan stojici opodal slysel naší konverzaci a pta se me, jestli jsme turisti. Tak rikam, ze jsme tady na kratke dovolene. Pta se me: A anglicky mluvite? Tak mu rikam: No ja anglicky umim. A on na to: Tak jestli vas ten serif ještě jednou uvidi v oceanu, tak dostanete pokutu $500 a na noc vas zavrou. 

Tak jsme si zbalili saky paky a jeli do statniho parku, se porozhlidnout po nejakych tech aligatorech. Stesti jsme nemeli, ale prochazka to byla hezka. Ve statnim parku zacalo zase prset, tak jsme se rozhodli, ze pojedem zpatky do Atlanty. Takze tati, ja ti ty aligátory slíbila a taky ze budou! Az se to všechno uklidni a vy prijedete, tak pojedeme do Okefenokee Swamp. Slysela jsem, ze tam jich par je. Okolo 10.000 nebo co.  A ty mami moc nenadávej, protože jedes s nama.

Ale největší eso jsem mela porad v rukavu. Vim, ze se tatka často diva na videa z Atlanty. A takovou atlantskou dominantou je Mercedes Benz Stadium. Fotbalovy stadion. Obrovsky, moderni a krasny stadion. Tak jsme tatku vzali do Atlanty s tim, ze mu to tak trochu ukážeme. Nejvdrive jsme sli do nemecke restaurace na pivo a jidlo, pak do dalšího baru, no a pak uz jsem to nevydržela a rekla jsem mu, ze mam koupene listky na fotbal a ze zapas zacina za pul hodky. Radost mel obrovskou! Tak jsme hupli na elektricke koloběžky, tatka si cestou koupil dress tymu Atlanta United a sli jsme. 

Videt tatku, jak se rozhlizi uvnitř stadionu a videt jak vlastne ani nemá slov byl ten nejbozejsi pocit na svete. A pak klasika. Dekovani vojakum, hymna a fotbal. Myslim si, ze tohle byl jeho nejlepší zážitek z celého jeho vyletu.

Jeden cely den jsme stravili v Atlante. Zaparkovala jsem v centru, pak jsme si pujcili elektricke kolobezcky a cely den se prohaneli Atlantou. Mimo jine jsme se sli podivat do centra CNN

 a jezdili po nejznamejsim parku mesta zvanem Piedmont park. Další uzasny den.

Taky jsem ho dvakrát vzala na snidani. Jednou do Waffle housu, coz je takova snidanova klasika. Viz fotka nize.

A jednou do First Watch, coz jsem za rok a pul nevedela ze je restaurace, ale myslela jsem si, ze tam prodavaji hodinky :-D. 

Jeden z posledních dnu, jsem tatku chtěla vzit do Nashvillu, stat Tennessee. Cesta trva ctyri hodiny a chteli jsme ti zvladnout za jeden den. Zhruba v pulce cesty jsme si to ale rozmysleli a místo toho jeli do Chattanoogy, coz je taky v Tennesse a z Chattanoogy jsme jeli do Rock City. Coz je takove skalni mestecko. 

 Ja doufam, ze jsem na nic nezapomela! 

Jeste mam mozna jeden dva clanky, nez mi dojdou temata :-D

Tak se mejte prima a budte na sebe opatrni!💜💛💚❤️💙