Panama City Beach, Florida

Rodina odjela ve stredu odpoledne na chatu, ale samozrejme ja jsem nemohla dostat volno jen tak, tak abych nahodou nemela toho volneho casu nezaslouzene hodne, dali mi za ukol strhat tapetu u maleho v pokoji. Nastesti mi s tim prijel pomoct Elmar, ale i tak jsme to delali docela dlouho. Ve ctvrtek jsem byla od rana cela rozlitana, nakonec jsem ale stihla skoro vse, co jsem mela v planu. S mamkou jsme sly po dlouhe dobe nakupovat a i kdyz to bylo jen na videohovoru, bylo to super. V patek jsme vstavali pred ctvrtou rano a neco po ctvrte vyjizdeli. Na to ze jsme jeli asi 6 hodin, cesta utekla docela rychle. Co bylo ale nemile byl ten dest, ktery se tvaril ze jen tak neprestane. Minuly rok se PCB (Panama City Beach) prohnal hurikan a i kdyz si fakt makli, aby to dali dohromady, porad jste mohli videt vyvracene stromy, chybejici strechy, nebo cele casti domu. Co se nam libilo hodne bylo to ze kdyz jste si cokoli koupili (nakup v obchode s potravinama, burger v mekaci, nebo pivo v hospode) tak z celeho nakupu jste museli zaplatit specialni dan, ktera byla hodne mala, my jsme za asi 150 Kc ucet platili 3 Kc tuhle dan, ktera prave sla rekonstrukce atd. po hurikanu. Dest porad neustaval, nastesti nas ubytovali pred oficialnim check inem, protoze jsme prijeli dost brzo. Vybalili jsme si, plaz jsme meli asi 2 minuty chuze od bytu, ktery jsme si na vikend pronajali. Vecer jsme chteli jet do jednoho baru, ktery si vsichni mistni vychvalovali. Chteli jsme si zavolat taxika primo od bytu, pak se ale rozhodli ze se chvili projdem abychom se podivali jak vypada okoli a pak si zavolame taxika. Nejak jsme se zapovidali a celou cestu do baru sli pesky. Pripadalo nam to jak 5 minut, proto jsme nechapali proc nam taxik ukazoval cenu skoro 400 Kc. Bar byl v pohode, dlouho jsme se ale nezdrzeli a rozhodli jsme se jit zpatky na pokoj. Me z mych novych sandalu porande bolely nohy, tak jsem sla boso. Zpatky uz jsme tak zapovidani nebyli a zjistili jsme, ze jsme nesli 5 minut ale hodinu. Cestou nam vyhladlo, tak jsme se stavili ve Waffle Housu. V sobotu rano jsme meli jit na kajak. Ja jsem mela na starost nas probudit, protoze jsme sli spat ve tri a meli jsme vstavat v sedm. To se mi podarilo, panovi se kterym byl Elmar domluveny na kajak se ale nepodarilo odpovedet na jeho hovory, tak jsme si zajeli na snidani a cestou zpatky si vsimli ze hned naproti naseho bytu je misto, kde pujcuji kajaky a maji otevreno. Pan nam pujcil kajak na cely den za $35, zavezl nas na misto, ze ktereho se nam melo nejlepe vyjizdet a rekl az budeme hotovi, tak mu mame zavolat kde jsme a on nas vyzvedne. Plan hezky. Vzali jsme si tandem kajak, o kterem Elmar rikal ze se mu taky rika rozvodovy kajak. Nas cil byl doplout na Shell Island. Kdyz jsme vyplouvali, mlha byla takova, ze jsme nic nevideli. Akorat pan nam rekl plujte timto smerem, ostrov je tamhle. Tak jsme se vydali na cestu. Za par minut se nastesti vyjasnilo a v dalce jsme videli ostrov, na ktery jsme chteli doplout. Elmar ukazal na dva stromy na ostrove a rika: Tam doplujeme a pod temi dvoumi stromy si dame obed. Meli jsme cely den na to se tam dostat, tak jsme nijak nespechali. Jediny problem byl, ze ja jsem u sebe svuj mobil nemela a Elmaruv mobil mel slabou baterku. Na kajaku nam to slo naramne dobre. Po asi hodne lehkeho padlovani a zase padla mlha a ostrov byl v nedohlednu a my se po chvili ocitli zase u brehu. Nejak nam neslo se k tomu ostrovu priblizit a kdyz jsme ho ztratili podruhe a podruhe se po hodine padlovani znova ocitli u brehu, prestavala jsem verit, ze tam nekdy doplujem. Do toho jsem chtela zavolat dubnakum na narozeniny. Svuj mobil jsme nemela, Elmar nemel v mobilu messenger, pres ktery vzdycky volam a stahnout ho, nainstalovat a jeste prihlasit muj profil byl nadlidsky ukon. Alespon jsme se u toho dobre pobavili. Po asi 40 minutach boje s technikou se to konecne podarilo, to uz byl ale mobil na umreni. Zavolat na oslavu se mi poradilo, nemohla jsem ale mluvit moc dlouho, protoze jsme potrebovali baterku, abychom mohli zavolat tomu panovi od kajaku. To jsme se snazila vysvetlit do telefonu kdyz jsem mluvila s dubnakama, byla jsem ze vsechno ale tak zmatena a snazila se to rict rychle abych necerpala baterku, ze to asi nebylo moc k pochopeni. Pak se ostrov znovu objevil a rekli jsme si ze tam doplout proste musime, protoze jsme si to rekli na zacatku. A nakonec se nam to vazne podarilo. Po asi 4 hodinach v kajaku na vode jsme se vylodili pod dvouma stromama. Ja jsem si vybalila obed, pak si lehla a jen tak odpocivala a uzivala si opustenou plaz. S Elmarem jsme byli pysni jak krasne jsme to spolu zvladli a zadny "rozvod" se nekonal, naopak, tymova prace na jednicku s hvezdickou. Po asi hodine odpocivani a uzivani si temer opustene plaze pred nama zacali skakat delfini. Uzasna podivana. Elmar o delfinech mluvil od te doby, jsme si rekli ze spolu pojedeme na Floridu, tak jsem byla stastna, ze jsme je vazne videli. Chvili po delfinech se nam naskytla dalsi podivana. Ted uz teda nebyla tak roztomila jak skakajici delfini ve volne prirode, ale trochu desivejsi. Z vody vylezl na plaz aligator. A zadne miminko to teda nebylo. Od nekud se vynoril park ranger na ctyrkolce a daval pozor, aby nikoho nesezral. Od te doby co jsme se vylodili se tam objevili dalsi lidi a tak uz plaz nebyla tak uplne opustena. Elmar mi rikal, ze aligator ze rychly jak blazen a ze bychom meli jit na druhou stranu ostrova. Akorat jsme meli problem. Potrebovali jsme doplout zpatky, aby nas vyzvednul pan pres kajaky, do te vody se nam ale nechtelo. 1. aligator a kdo vi kolik jich tam bylo a 2. jsme byli spaleni, dehydrovani a unaveni na to, abychom padlovali kdovi jak dlouho zpatky. Tak jsme si vzali veci z kajaku, nechali tam padla a vesty a sli jsme po plazi nekam a doufali ze nekde dojdeme. Dojit jsme dosli, ale bez mobilu, vody, ja boso s bolavyma nohama z predesleho dne jsme byli celkem v pytli. Podarilo se nam najit civilizaci a po chvilce diskuze co a jak Elmar stopnul truck a pan byl v pohode s tim ze nas sveze, my jsme ale nevedeli adresu, ani jmeno toho okoli kde jsme bydleli. Kazdopadne jsem poprve jela stopem a to bylo jedno s mojich prani, tak mi to muj mily splnil. Jak uz jsem rekla, nejen ze to byl truck, ale dokonce pick up truck (velke auto, co ma ve predu misto pro dva lidi normalne pod strechou a zadek je cely otevreny. Takze jsme sedeli vzadu na te korbe (jestli se tomu rika korba, ale doufam ze jo) a uzivali si jizdu, vyhled na palmy a super pocasi. Kdyz jsme poznali kde jsme, pan nam zastavil a my zbytek dosli pesky. Oba dva rudi jak rajcata jsme si dali studenou sprchu a slofika, protoze den to byl opravdu narocny. Plan byl dat si slofika a pak se hodit trochu do gala a zajit si na hezkou veceri, nakonec jsme ale oba byli pro fast food v posteli, protoze jsme byli KO. Den to byl ale uzasny, jen z nejlepsich vubec.