Nyhavn v Kodani
Tak abych navazala tam, kde jsem prestala. Do Prahy jsem dosedla okolo pul devate vecer. Sice unavena jak pes, ale stastna jak blecha. Na letisti me cekali kamaradi z Prahy a mohlo se jit do hospody. Nostalgicky jsme sli do Kozy (Koza Nostra), tam kde jsem se pred rokem s deckama loucila. Hned na uvod me doslova sokoval pristup servirky, ktera byla neprijemna a jeste voprskla. Hladova jsem se zeptala na smazeny syr s hranolkama, pani mi odeskla ze kuchyn uz je zavrena a normalne zacala od stolu odchazet. Tak jsem se za no otocila a jen se nadechla a rekla "A" a pani zvysenym hlasem stekla "NE!" Aneb Vitej v Cesku. Placeni bylo takove zvlastni, protoze v Americe to chodi jinak, byla jsem z toho trochu nervozni jak jsem ji musela to dysko hned z hlavy dat k cene, tak jsem ji dala za tu jeji neochotu moc. Asi mi to placeni vyhovuje vice tady, kdy vam prinesou ucet, vy na neho polozite kartu, tu vam pak vezmou a za chvili vam prinesou jiny ucet i s propiskou a tam vyplnite kolik davate dysko a kolik vam bude celkove ztrzeno z karty. Tahli jsme to do peti do rana, v jine hospode nam udelali mrazenou pizzu a tak dobrou pizzu jsem dlouho nejedla. Tenke testo a cele platky sunky. I margaritu jsem si dala. I kdyz se na me slecna divala podezirave, kdzy jsem ji rekla, at mi tam necha ten led. Ale nakonec nechala a byla stejne dobra jako tady. V pet rano jsem sla na hlavak, koupit si listek na prvni rani regio jet. Tak jsem se tesila ze si dam na snidani sushi az jsem z toho asi 3 vteriny po vyjezdu usnula a probudila se na Svinove. Bez budiku, takze jsem mela fakt stesti. Na hlavaku me cekal tatka a mohli jsme konecne jet do Frydku. Celou dobu jsem premyslela, jake to asi bude byt po roce znova ve Frydku, u sebe v pokoji, videt se po roce s rodinou a kamarady a vsechno mi to prislo tak strasne prirozene, jako bych nikdy neodjela. Po tom co jsem prijela, jsem se do odjezdu temer nezastavila. Chtela bych vsem moc moc podekovat za to jak me pohostili. Babicce za skvelou snidani a obed, tete Majce a Petovi za chlebicky, Janci a Martinovi za jednohubky, Simci za kebab, Verun za dymku a caj, Kokci a Tomkovi za jednohubky a segeinsky gulas, Lucce a Majkovi ze me vozili autem a ukazku Candy baru, Richardovi za caj, Dankovi za caj, Barci za super vecer, Misun a Davidovi za dalsi dymku, caj a muffiny, tete Kamci a Petovi za palenku a druhe babicce a dedovi za ovoce, Fousovi za exkurzi laboratore a Marti a Radkovi za vypraveni o jejich svatbe. Ted jsem na sebe docela upletla bic a doufam ze jsem na nikoho nezapomnela, protoze toho bylo tolik, ze jsem to vazne stihla jen tak tak. Kazdopadne vam jeste jednou vsem moc DEKUJI a moc si toho casu, ktery jsem s vami mohla stravit vazim. S babickou jsem se dokonce stihla videt 3x coz bylo uzasne. Taky jsem strasne rada ze jsem sla s Luckou, Majkem, Nikolkou, tatkou a strejdou na Olesnou, i kdyz jsem byla polomrtva. A jeste jedno velke dekuji Kokine, ktera pro me pripravila saunu, kde jsem se mohla narychlo dobit a odpocinout. A nejvetsi diky rodicum, kteri chapali, ze toho mam hodne a ze s nema nemuzu stravit tolik casu, kolik bych chtela a tatkovi, ktery me jel odprovodit az na letiste. Jo a jeste jednou tatkovi a strejdovi Petovi, kteri mi opravili kolecka na mem prirucaku. Tyjo, dekovna rec jak kdybych vyhrala Oscara.
No a ani jsem se nenadala a byl cas si zase nahazet par veci (hlavne teda sladkosti a alkoholu pro me kamose tady) do kufru a jet zpatky. Jak jsem rekla na letiste me odprovodil tatka. Pani u letenek mela problem s mym vizem a ani zaboha ji neslo vysvetlit, ze tam nejedu jako turista na Estu, ale ze mam normalni a regulerni vizum z ambasady. No nakonec me pustila. Bohuzel jsem nevedela, ze tekutiny v prirucnim zavazadle muzou byt jen v jednom sacku (respektive jeden cestujici=jeden sacek). O 100ml na jednu lahev a 1l maxium na tekutiny jsem samozrejme vedela, ale ted jeden sacek me no vite co. Dojebal. Pan jak videl kolik tech sacku mam se me zeptal kolik lidi se mnou cestuje. Tak rikam ze cestuju sama. Tak mi rekl, co se mi vleze do jednoho sacku si muzu vzit, zbytek vyhodit. Ja tam mela 4 druhy domacich, kosmetiku, parfem a pastu na zuby. Nakonec jsem musela vyhodit rasenku a krem a to jeste pan prihmouril oci, protoze jsem ten sacek nemohla zapnout. Nastesti si teda nevsimnul toho parfemu a pasty, tak jsem pronesla i to. Z Prahy jsem letela do Stockholmu, tam jsem na prestup mela necele dve hodiny a vazne jsem to stihla jen tak tak. Na imigracnim se ma ptali na tolik otazek, ze ani v Americe jsem to nezazila. Ze Stockholmu jsem jela do New Yorku a tam jsem musela cekat 12 hodin na spoj do Atlanty, ktery byl jeste debilne pres Charlotte. Problem byl ten, ze jsem pristala o pul devate vecer, nez jsem se dostala z letadla, vystala frontu na imigracnim prosla pres imigracni a dostala se na svuj terminal (pristala jsem na terminalu 1 a do Atlanty mi to letelo z terminalu 8 a musela jsem vlakem) tak bylo 11 vecer. Jenomze muj let byl v 8 rano dalsi den. Takze pani me nemohla pustit k mojemu gatu, abych si lehla aspon na lavicky. Tak jsem spala na te nalestene podlaze, jo dalsi dekuji tete Majce za tu deku, kterou mi dala, protoze mi doslova zachranila zadek. Budika jsem mela na tri na rano, protoze mi ta pani rekla ze me k memu gatu pusti ve tri. Ve 2:45 me vzbudila jina pani, ze tam kde spim spat nemuzu. To uz mi bylo docela jedno, protoze mi za 15 minut meli otevirat vchod ke gatu. To se sice trochu protahlo, pak znovu pres kontrolu ale pak uz hura a mohla jsem si pohodlne sednout na lavicku. Protoze tam kde jsem spala byly lavicky jen ve specialni zone pro handicapovane, kde vam nepustili. Takze tam to slo jedine na te kachlove podlaze. Vyuzila jsem ale toho ze ve ctyri rano nikdo nebyl na zachodech a udelala jsem si z toho na hodinu svoji koupelnu. Jako nova jsem si pak zasla na kafe, na snidani a cekala na letadlo. Navazny spoj do Atlanty jsem mela z Charlotte v Severni Karoline a mela jsem jen hodinu na prestup. Jeste jsem zapomnela rict ze moje pristani v NY bylo dost drsne. Pocasi bylo tak spatne, ze jsem do posledni chvile nevedela, jak blizko k ranveji jsme. Ze jsme pristali jsem poznala ze jsme o tu ranvej docela tvrde narazili. Ono fakt neslo videt ani jedno svetylko na zemi. A prave kvuli spatnemu pocasi v New Yorku mel muj let do Charlotte zpozdeni. Protoze pilot naseho letadla nemusel noc pred tim dlouho krouzit, nez se mu podarilo pristat a podle zakona musi mit piloti urcite mnozstvi hodin odpocinku. A chybela mu jedna hodina. Presne tolik, kolik jsem mela na prestup. Predelala jsem si tak let z Charlotte a zase si tak prodlouzila to nekonecne cekani na letisti. Spoj Charlotte-Atlanta byl nejkratsi spoj na jakem jsem kdy byla. Sotva jsme vzletli tak uz hlasili pristani. Ono i autem to jsou jen 3 hodky. No a byla jsem zase v Atlante. Vsichni byli zase mili, oslovovali se "zlaticko a milacku" (takhle se tady normalne oslovuji mladi lide, v restauraci vam starsi servirka uplne bezne rika zlaticko), vsichni si zase prali hezky den a skladali si komplimenty. Na letisti me vyzvednul kamarad a zavezl me domu. V aute jsme se bavili co jsme delali a on mi rikal ze byl o vikendu v baru a jeho kamarad objednal rundu a jeden dvojity panak stal $35. Tak jsem se zacala smat a rikam mu: Vis co jsem ja ve Frydku koupila za $22? Pozvala jsem na obed tatku a babicku a meli jsme 3 polivky, 3 hlavni jidla, 3 zakusky, dve velke a dve male piva.
Prisla jsem domu, Nathan sebou svihnul o podlahu a zacal rval ze se jeho nejlepsi kamaradka na svete konecne vratila, skocil na me a byl z toho tak mimo ze me radosti kousnul do paze. Navecerela jsem se (krocan, nadivka, brabmory, jablka, brusinky z dikuvdani), sla se osprchovat a prasknout sebou do postele.
Nejvetsi prekpaveni z toho celeho vyletu pro me nebyl pocit, ktery jsem mela kdyz jsem byla zpatky v Cesku, ale pocit ktery jsem mela kdyz jsem se vratila zpatky do Atlanty. Celou dobu jsem premyslela jake to bude byt zpatky v CR a vubec me nenapadlo, jake to bude se vratit zpatky do Ameriky. A uprimne to byl tak krasny pocit. Az uplne euforicky.
Odjet z Ceska bylo tezke, zvyknout si na zivot tady taky nebylo lehke, nejakym zpusobem tady zacit svuj zivot bylo taky narocne. Ale uz ted vim, ze co bude na tom vsem nejtezsi, bude odjet odsud.
A mimochodem. Vcera jsem oslavila svuj prvni rok za velkou louzi! Uteklo to tak silene rychle, uprimne si vubec nedovedu predstavit ze bych se treba za dva tydny mela vratit. Az me z te predstavy trepe. Tak uvidime jak se to za tech 9 mesicu zmeni. Uprimne doufam ze zmeni a ze za 9 mesicu budu pripravena na navrat. |
Komentáře
Okomentovat