Dovolena na zapade

V utery rano jsem se probudila samou nedockavosti jeste pred zazvonenim budiku. coz bylo nejak kolem 5 rano. Sbalena jsem byla, jela jsem jenom s batohem, ktery byl narvany k prasknuti. K letence jsem si nekoupila zavazadlo k odbaveni a ani prirucni zavazadlo, cestovat jsem mohla jenom s takzvanou osobni polozkou. Psali ze to muze byt kabelka, taska na notas, no proste neco maleho. Ja jsem mela ten svuj batoh, ktery ani nesel zavrit a modlila se, at me za to nenechaji zaplatit. Yannick me rano odvezl na Martu (coz je neco mezi vlakem a metrem) a ta me odvezla primo az na letiste. Naposledy jsem byla na atlantskem letisti v breznu, dve hodiny predem a let jsem stihla tak tak, protoze fronta na kontrole byla pres pul letiste. Ted jsem kontrolou prosla za asi 15 minut tak mela hodne casu. Dala jsem si svacu a porad nervozni z batohu jsem sla za personalem aerolinky se ujistit, ze me s tim pusti jako s osobni polozkou. Proslo to, tak uz jsem v klidu pockala, az nas pusti na palubu. Let byl v pohode, akorat pred startem to v kabine divne smrdelo a jeden pan zacal dost panikarit, ale to bylo spise vtipne. Pristali jsme o hodinu drive nez meli. Narozdil od Atlanty, ktera je ze vzduchu spise les, bylo Los Angeles uplne jine. Budova na budove, stromy nikde. Pristali jsme a jelikoz jsem nemusela cekat na zadne kufry, sla jsem hledat Uber pick up (neco jako stanoviste taxiku). Letiste bylo taky docela velke, ale uber jsem nasla, tak jsem si ho objednala a jela na Venice beach. Plaz byla krasna a Pacifik byl uplne jiny nez Atlantik u nas. Krasnejsi, ale studenejsi. Atmosferu na Venice beach jsem si zamilovala okamzite. Dobre nalade a smradu z travy neuniknes. Skate park na plazi byl taky uzasny zazitek. Pesky jsem dosla az do Santa Monicy, coz byla docela dlouha, ale uzasna prochazka. A s tim tezkym batohem na zadech i dobre kardio. Na obed jsem se zastavila v krasne restauraci na plazi a dala si mou oblibenou rybu mahi mahi. Posilnena jsem dosla az na molo v Santa Monica a uzivala si vyhled a atmosferu. Pak si zavolala uber a jela se podivat na Walk of Fame, neboli chodnik slavy. Dopravni situace je v LA, oproti onemu chodniku dost neslavna. Nakonec jsme dojeli, prosla jsem se po chodniku, nasla jsem hvezdu Michaela Jacksona, coz byl muj cil a zavolala si zase uber a jela zpatky  na letiste potkat nase a Marcu s Milankem. Cesta zas katastrofa, obdiv vsem ridicum v LA. Atlanta dokaze byt taky hodne spatna, co se tyce dopravy (4. nejhorsi v USA), ale LA si prvni pricku urcite zaslouzi. Na letisti mi trochu trvalo najit zbytek osadky, ale nakonec se povedlo a po dlouhych 9 mesicich jsem se objala s nasima. Cestu vsichni zvladli, diky Marci, na jendicku. Jeli jsme pro auto do pujcovny a mohli jsme zahajit nas road trip. Dostat se z letiste v LA do Palm Springs bylo zdlouhave, ale vsechna cest Marci, ktera to po dlouhe ceste z Plzne zvladla odridit cele sama. Ridila, jak kdyby tu bydlela deset let.  V Palm Springs jsme meli uzasne bydleni v hotelu Caliente. Vicemene to bylo fakt jen na prespani, ale vazne nadherne. Myslim, ze byli vsichni tak unaveni z te cesty, ze se s casovym posunem vyporadali okamzite. Ono to hlavne ani jinak neslo, protoze jsme byli porad tak zaneprazdneni, ze vecer se padlo hubou na pred a rano zase do auta a presunout se na nove misto. Kdyz jsem v Palm Springs zjistila ze na zapade neni zadny Waffle house, byla jsem vazne v soku, tak jsme na snidani museli do restaurace IHOP. Coz nebyl Waffle house, ale i tak to bylo uzasne. Pro predstavu, hezka snidane pro pet lidi vysla na 2000Kc, dysko 400Kc. Ja myslim, ze mamka se o te cene dozvedela az z tohohle clanku :-D. Prejezeni jsme se vydali na cestu. Slunicko uz poradne palelo, tak jsme se namazali. Mamce rikam: Nezapomen nárty. Mamka si to teda nezapomnela dat na rty.  Potom jsme se vlastne daleko nedostali, protoze jsme se zasekli na nakupech v Palm Springs. Takze prvni den a kufr v aute byl plny tak, ze neslo videt pres zadni sklo. Byla jsem strasne rada, ze jsem jim mohla ukazat obchody kam chodim nakupovat ja, jako Ross, Burlington, Walmart T.J.Maxx atd. Tezko popsat ten pocit. Po nakupech jsme tak opustili Californii a vydali se smer Arizona. A ted si bohuzel nepamatuju jak to slo po sobe, a nez na tady tomto notasu otevru mapy a vsechno to najdu tak je zitrek, tak to tady nasypu jak si to pamatuju. Route 66 byla uzasna. Vsechny ty vesnicky jako Kingman (kde jsme spali po tom jak jsme prijeli z Californie), Seligman a Flagstaff bylo uzasne. V jedne vesnicce jsme potkali pani prodavacku, co mela prarodice z Moravy a dala nam tip na prohlidku jedne jeskyne. Tak jsme tam jeli, ja s mamkou jsme se nakonec rozhodly na prohlidku nejit a koupili jsme si kafe a tu dobu co byli v jeskyni prokecaly. Pak jsme pokracovali do Grand Canyonu. My jsme vetsinou meli naplanovanou jednu vec na cely den a vzdycky se nam nejak povedlo dojet na zapad slunce. Coz bylo u Grand Canyonu vice nez zadouci. Na poslednim vyhlidkovem bode uz byla teda solidni tma a ja zacala panikarit ze jsme ztratili Marcu a Milanka. Kdyz jsem se je ale vydala na vlastni pest hledat, tak se vyrojili z tmy a mohli jsme jet na hotel se ubytovat. Grand Canyon byl uzasny, jen mala skoda ze jsme nestihli kvuli svetlu tu posledni vyhlidku, protoze dole v kanonu byla reka a s tim zapadem slunce by to byla uzasna podivana. Coz ale byla i tak. Tusim ze jsem vynechala uzasny obed\veceri, ktery jsme si dali taky v jedne vesnicce. Jen jsem ho tady chtela zminit, protoze byl vynikajici a cely ten moment byl strasne krasny. Proste  jidlo a pivo s rodinou nekde v Arizone. Strasne mi ty rodinne chvilky tady chybi a tahle byla zrovna moc pekna, takova pro me nezapomenutelna. Vecer jsme prijeli na hotel mirne polomrtvi. Ja jeste jela s tatkou do Wendy's pro burgery a pak jsme sli spat. Dalsi den nas cekal Antelope Canyon, na ktery byla udelana rezervace. Jedina vec, na kterou jsme byli vazani casem a pekne nas to dojebalo. Ja jsem se snazila najit jine slovo pro to, ale nenasla, tak se omlouvam. Museli jsme jet do mesta zvaneho Page a casova zona byla nejaka zakleta. Proste jsme nemohli zjistit kolik je hodin a dokonce i Google mi rekl spatny cas. Coz jsme ale nevedeli, protoze Google, to je takova moje zivotni jistota a i on selhal.  No verte dneska nekomu.
A ted jsem zjistila, ze uz nemam cas ten clanek dokoncit, protoze jdu na obed a musim se zacit chystat, takze pokracovani priste :) Doufam, ze jste meli hezkou nedeli. Ja musim od dvou do sedmi pracovat, takze nic moc.