Dovolena na zapade cast II

Jak jsem rekla v predchozim clanku, casova zona v Page byla zakleta. Rezervaci do Antelope Canyon jsme meli na ctvrtou hodinu odpoledni. Zustavat jsme meli v malem motelu, kde recepce fungovala az od ctyr hodin. Chteli jsme se nejdrive ubytovat a pak jit na prohlidku kanonu, on na te recepci ale vazne nikdo nebyl. V rezervaci na kanon psali, at se dostavime nejakych 45 minut pred zacatkem prohlidky. To jsme mirne nestihali, tak volam pani, ze mame rezervaci na ctvrtou ale mirne nestihame, ale dojedeme za 15 minut. Pani ze v pohode. Dojeli jsme, ja sla vyzvednout listky a pani ze teda autobus nam pristavi na ctvrtou. Meli jsme cas, tak jsme si sedli, kecame a kecame a najednou bylo 4:11 a autobus nikde. To jsem byla trochu nastvana, ze jsme tam meli byt drive o 45 minut a oni maji zpozdeni. Tak jsem sla zase za pani k okynku a ta mi rekl, ze neni 4:11 ale 3:11. Uz jsme ale nemeli cas nikam jet, tak jsme cekali v pomerne velkem teple na autobus. Konecne jsme se dockali, skocili do vozidla, protoze autobus to moc nebyl a vyjizdeli do kanonu. Prohlidka byla uzasna, pruvodce byl vtipny. Kanon byl soukromy, patril kmenu Navajo, takze pruvodci byli clenove (rika se tomu clenove?) kmenu Navajo. Nas pruvodce uz to mel samozrejme v maliku, takze si vzdycky vzal od vsech fotaky a rychle udelal vsem krasne fotky. Kanon byl opravdu nadherny, na konci nam nas pruvodce bleskove ukazal, jak kanon vzniknul a jak se formoval. Po prohlidce jsme chteli jet na Horseshoe bend (neboli konska podkova), v pulce cesty jsme ale zjistili, ze slunicko uz je zapadle a nam chybi dojit jeste pomerne velky kus, tak jsem se otocili a jeli se ubytovat.  Ubytovani v motelu bylo uzasne. Tim, ze jsme nestihli ten Horseshoe bend jsme meli cas vecer posedet. Sli jsme nakoupit do Walmartu a pak jeli na motel. Ubytovani jsme byli tentokrat vsichni dokupy a bylo to skvele. Kluci si dali tequilu, ja s Marcou vino. Tak jsme sedeli, jedli, pili a bavili se a pro me to je nejkrasnejsi vzpominka na celou dovolenou. Videli jsme dechberouci prirodu, hrali automaty ve Vegas, byli jsme ubytovani v uplne silenem hotelu, ktery jsem moc dobre znala a kdyz mi rekli ze tam budeme bydlet tak jsem prisaham nebyla ani schopna slova. Mozna jsem jim neverila, ale vazne mi to vyrazilo  dech a tak si myslim, ze jsem ani nedala najevo jak moc "paf" z toho jsem. To jsem ale odbocila. Chtela jsem rict ze jsme videli spoustu krasnych veci, ale ten arizonsky vecer u vina, tequily a jidla z mikrovlnky je pro me nejkrasnejsi vzpominka. Az jsem z toho ted sama sebe dojala k slzam :-D. Casne rano ano jsme vyrazila na Horseshoe bend, pokus cislo dva. Tentokrat to klaplo, vyhled zase uzasny. Pote jsme se vydali na prehradu na jezere Powell, dalsi uzasna podivana, pak jsme jeli jezero okouknout z druhe strany, na malou chvilinku jsme zajeli i k takove plazi, dole u jezera. A prisel cas rozloucit se s Arizonou a privitat novy stat - Utah. O tom, ze byl Utah na nasem listu jsem nemela poneti, tak jsem byla silene stastna, ze tam jedeme. Na druhy pokus jsme nasli takovou odlehlou cestu, jak se dostat do Bryce Canyonu. Tatka udelal par skvelych fotek z te prasne cesty. My jsme z toho s mamkou byly otravene, ze musime stavet a couvat a rozjet se a pak zase couvat, no tatka ale vedel proc to dela a fotky vysly uzasne. A libilo se mi, jak mu bylo jedno, ze jsme s mamkou otravene :-D. Bryce canyon byl tak uzasny, az to jednoho dojalo k slzam. Ony vsechny ty veci, ktere jsme videli byli vazne tak nadherne, ze na fotce to nikdy nezachytite. Vyfotite tu vec, ale tu atmosferu neprenesete nikdy. Takze kdybych musela, z prirody, kterou jsme videli by si Bryce canynon pravdepodobne vyslouzil prvni misto. Teda alespon za me. Po Bryce Canyonu jsme se vydali do Narodniho parku Zion. No co myslite? Zase takova nadhera, zase na zapad slunce, zase nevim jak to popsat jinak, nez ze to bylo dechberouci, krasne a uzasne. A po Zionu hura Vegas! Ani nevim jak dlouho jsme jeli, ale hlavne ze jsme dojeli. Dopravni situaci ve Vegas byl opravdovy zazitek, nakoec se to zvladlo, ubytovali jsme se a sli jsme na rychlou veceri. Vsichni jsme byli fakt hotovi, tak jsme nasli nejblizsi pizzu a sli zpatky na hotel. Teda samozrejme jsme se zastavili v kasinu, kde me nejvic pobavila mamka, ktera si automaty vylozene uzivala :-D. Taky byla nadsena, protoze se tam mohlo kourit. Takze dolarovky v jedne ruce, cigareta v druhe a uz jela. To bylo tak vtipne, ze jsem ani nemela chut to taky zkusit a jen jsem se na ni divala jak se bavi. Ale samozrejme jsem to taky zkusila. Druhy den rano jsme sli na snidani, ke ktery jsme si dali koktejl Bloody Mary. Ono to neni zadna hitparada, co si budeme, na margaritu nema nic, ale zkusit to museli. Ono vodku s tabascem a rajcatovym dzusem nemate prilozitost pit kazdy den. A dat jist na snidani ve Vegas steak a popijet drink vlastne taky ne. Po snidani jsme sli na pivo, ja teda na margaritu, protoze uz mi chybela, holka moje. Prosli jsme si promenadu, s tatkou si dali dalsi obri margaritu, prosli slavny hotel Cesar palace, pak si dali rychly restart na pokoji a sli na veceri. Misto  fast foodu, ktery byl puvodne v planu jsme se najednou octli v krasne restauraci a jedli steaky, musle, krevety a kdovi co vsechno. K restauraco jsme si privolali Uber a jeli do tusim nejslavnejsi zastavarny na svete (jestli se mylim tak me opravte, ale tusim, ze to tak vazne je) Gold&Silver Pawn shop. Tusim, ze v Cesku se ta show jmenuje Mistri zastavarny, nejsem si ale jista, protoze jsem to nikdy nesledovala, ale vim ze to v Cesku vysilaji. Pote jsme jeli zpatky na promenadu, zkusili stesti v casinu MGM a pak se vydali zpatky na hotel. Tatka, Marca a Milanek se od nas nejak odpojili, tak jsem sla jen s mamkou a tezce jsem premahala slzy, protoze jsem vedela, ze je to nas posledni vecer. Cely tyden ubehl asi jako 3 hodiny. Nebo spise 2. Louceni s Marcou a Milankem jsem orzala jeste hur, nez jdyz jsem se loucila pred odjezdem v prosinci. S tezkym srdcem jsem se sbalila a pak usnula. Rano me sli nasi odprovodil k mistu, kde me vyzvedaval Uber. Chtela jsem se rozloucit co nejrychleji a vyhnout se tak slzam, coz se docela povedlo. Myslim teda rozloucit se rychle, ale stejne jsem rvala v Ubru az na letiste. Z toho celeho emocniho oparu, jsem zapomnela panu ridici zavrit kufr. Fronta na letisti ve Vgas bylo silene dlouha, nakonec to ale uteklo docela rychle. Cesta zpatky byla taky docela rychla. Byla jsem trochu zmatena ohledne hledani Marty (verejne dopravy), protoze tou jsem se jeste z letiste nevracela, ale nasla jsem. Dojela jsem ke Kimberly do prace, tam me nabrala autem a jely jsme. Misto toho abychom teda jely domu, jsme jely vyzvednout jeji nove auto, coz byla hodina zajizdka, ale jeji Honda Oddysey tak stala oficialne mym novym autem. Decka me privitaly s nadsenim, Nathan byl z meho navratu nadseny az moc. A tak jsem vplula zase zpatky do reality, coz neni nic spatneho, protoze moje realita je krasna. Obcas teda hodne stresujici, vyhrocena, ale presne takova, jakou ji chci mit. Ten tyden na zapade byla nejkrasnejsi dovolna v mem zivote a ja neprestanu byt vdecna za to jake mam rodice, protoze bez jejich podpory bych nebyla ani zpoloviny tam, kde jsem dnes.

A jeste jsem se chtela omluvit za ty preklepy, ale vy to urcite rozlustite.