Rodina
Nedavno jsem si cetla svoje stare clanky (tady v tomhle psacim modu co vidim jen ja, normalne na blogu stare clanky nemuzu najit, vy muzete?) a zjistila jsem dve veci.
1. Jsem strasne rada, ze jsem se pro ten blog rozhodla, protoze na plno tech veci jsem uz zapomnela a hodne jsem se u toho nasmala, kdyz jsem si ty situace vybavila zpatne
2. Na zacatku jsem psala jen o tom co se deje v rodine a s deckama, ted zas pisu skoro jen z vyletu, nebo nejakych cest, tak chci dat mensi update jak to vypada s moji rodinou.
Mozna jsem uz neco zminila v poslednich clancich, jestli se opakuji, tak me omluvte.
Dnesni rano zacalo hezky. Kluci hodni a hlavne mi Kimberly napsala moc krasnou zpravu hned rano a dost me to nakoplo. Napsala mi: Jen jsem ti rano chtela poslat tuhle zpravu a rict ti ze jsi nejlepsi a mame te radi. Dekuji moc, ze ses rozhodla byt soucasti nasi rodiny💗💗💗 . Kdyby to nebylo hodne po ranu, tak mi snad i slza ukapne. Kluci maji tento tyden dalsi "kemp" v kostele, ale jen na tri a pul hodky. Zacina v devet a konci a pul jedne. Takze vzdycky kolem 8:45 vychazime z baraku do auta. Pote co jsem je vyhodila, jsem zavezla nejake obleceni co uz nenosim do sekace, jela jsem Yannickovi pro darek (cervene vino a kozi syr), protoze dneska oslavil 40 let, po strasne dlouhe dobe jsem sla do fitka, jela jsem si vyzvednout penize za obleceni, sla rychle hodit sprchu a musela jsem zase ficet pro decka. S nema jsem pak musela jsme jit na nakup. Vcera byl maly dost na zabiti, dneska zase uplny poklad. Vazne, kdybyste ho v tom obchode videli, tak byste nikdy nikdy NIKDY nerekli, jake dokaze udelat peklo. Doma jsem pak vybalila nakup, udelala nam obed, na chvili si hrala n malym a pak se kluci rozhodli mit polstarovou bitvu v ubyvaku. Snazila jsem se to nejak korigovat, v jednu chvili na me ale spadli oba dva najednou (sedela jsem na zemi) a fakt nesikovne jsem se prastila hlavou o roh schodu. Pak zacal fotbal a zapas Anglie-Chorvatsko. Jeste teda rikam klukum, ze musim na zachod, at nedelaji zadne blbosti ze za chvili jsem zpatky. Prijdu a gauc misto toho aby byl u steny byl v pulce obyvaku. Nathan se totiz zpodtama vyhnat kocku. S Trisem jsem hrala Katan a u toho jsme se divali na fotbal. Nathan lezel pod stolem na kterem jsme hrali a furt tahal tu kocku z pod gauce. Samozrejme se o ten stul trisknul do hlavy tak, az mu zacala z cela tect krev. No nic moc situace. Nedal si rict a prastil se behem pul hodiny jeste nekolikrat. Jednou do nohy, pak zase do zad...A clovek by rekl, ze kdyz si rozsekne celo tak uz bude opatrny. Tak treba zitra.
V nedeli jdeme na zapas Atlanta United proti nevim komu do Mercedez Benz Stadium. Tam je silene tesim. Vyjizdime uz rano, protoze primo na stadione se bude promitat finale World Cupu a jelikoz je Francie je finale, nemuzeme si to nechat ujit. Ja to potaji ale vice preju tem Chorvatum.
Na narozeninovou veceri jsme sli do uzasne vietnamske restaurace jmenem Fumi. Ja sushi nejim zas tak dlouho, ale par jsem jich uz zkusila, ale tady tohle bylo tak vyborne, ze se tam urcite vratim minimalne s Dianou, ktera sushi taky miluje.
Jinak myslim ze klukum zbyvaji jeste tri tydny prazdnin a pak sup zpatky do skoly.
Zitra ma Nathan tzv. play date se svym kamaradem Alexem. Nekdy jsou spolu v pohode, nekdy se perou, tak uvidime. Ma u nas zustat od jedne do peti. Chci aby pres tyden prisel i Tristanuv kamarad Micah (Micah se cte Majka a je to pro me jedno z nejkrasnejsich americkych jmen). I kdyz si na svuj letni schedule stezuju, popravde mi vyhovuje vic, nez ten klasicky, kdy kluci maji skolu.
Takze abych to shrnula. Vsichni se mame dobre a jsme zdravi.
A jeste jedna rychla horror story na konec. Vcera, asi v jedenact vecer lezim v posteli, jsem na notasu pohoda. Znicehonic se mi zacnou pomalu pomalinku s vrzanim otevirat dvere. Tma jak v prdeli, ja jsem mela rozsvicenou jen lampicku. Napadlo me, ze to jsou decka, ta myslenka me ale rychle opustila, protoze oni se sami boji chodit do sklepa i pres den, natoz v jedenact vecer. Na chvilku to prestalo a pak se zase zacly pomalu otevirat. No nemusim rikat, ze se me zmocnila panika, strach, uzkost a nevim co dalsiho se vas muze zmocnit. Sebrala jsem veskerou odvahu a nahla se z postele a hadej co. Kocka. Myslela jsem ze ji prerazim. Ani netusim jak se do sklepa dostala.
Jinak tady dneska i vlastne vcera bylo 36 stupnu Celsia, coz v kombinaci s tou vlhkosti, fakt neni prdel. Ja jsem se na leto silene silene tesila, i jsem to vsem rikala a ten pomalu ani nemuzu rict ze je mi horko, protoze mi to vsichni davaji sezrat :-D.
Tak dobrou noc
1. Jsem strasne rada, ze jsem se pro ten blog rozhodla, protoze na plno tech veci jsem uz zapomnela a hodne jsem se u toho nasmala, kdyz jsem si ty situace vybavila zpatne
2. Na zacatku jsem psala jen o tom co se deje v rodine a s deckama, ted zas pisu skoro jen z vyletu, nebo nejakych cest, tak chci dat mensi update jak to vypada s moji rodinou.
Mozna jsem uz neco zminila v poslednich clancich, jestli se opakuji, tak me omluvte.
Dnesni rano zacalo hezky. Kluci hodni a hlavne mi Kimberly napsala moc krasnou zpravu hned rano a dost me to nakoplo. Napsala mi: Jen jsem ti rano chtela poslat tuhle zpravu a rict ti ze jsi nejlepsi a mame te radi. Dekuji moc, ze ses rozhodla byt soucasti nasi rodiny💗💗💗 . Kdyby to nebylo hodne po ranu, tak mi snad i slza ukapne. Kluci maji tento tyden dalsi "kemp" v kostele, ale jen na tri a pul hodky. Zacina v devet a konci a pul jedne. Takze vzdycky kolem 8:45 vychazime z baraku do auta. Pote co jsem je vyhodila, jsem zavezla nejake obleceni co uz nenosim do sekace, jela jsem Yannickovi pro darek (cervene vino a kozi syr), protoze dneska oslavil 40 let, po strasne dlouhe dobe jsem sla do fitka, jela jsem si vyzvednout penize za obleceni, sla rychle hodit sprchu a musela jsem zase ficet pro decka. S nema jsem pak musela jsme jit na nakup. Vcera byl maly dost na zabiti, dneska zase uplny poklad. Vazne, kdybyste ho v tom obchode videli, tak byste nikdy nikdy NIKDY nerekli, jake dokaze udelat peklo. Doma jsem pak vybalila nakup, udelala nam obed, na chvili si hrala n malym a pak se kluci rozhodli mit polstarovou bitvu v ubyvaku. Snazila jsem se to nejak korigovat, v jednu chvili na me ale spadli oba dva najednou (sedela jsem na zemi) a fakt nesikovne jsem se prastila hlavou o roh schodu. Pak zacal fotbal a zapas Anglie-Chorvatsko. Jeste teda rikam klukum, ze musim na zachod, at nedelaji zadne blbosti ze za chvili jsem zpatky. Prijdu a gauc misto toho aby byl u steny byl v pulce obyvaku. Nathan se totiz zpodtama vyhnat kocku. S Trisem jsem hrala Katan a u toho jsme se divali na fotbal. Nathan lezel pod stolem na kterem jsme hrali a furt tahal tu kocku z pod gauce. Samozrejme se o ten stul trisknul do hlavy tak, az mu zacala z cela tect krev. No nic moc situace. Nedal si rict a prastil se behem pul hodiny jeste nekolikrat. Jednou do nohy, pak zase do zad...A clovek by rekl, ze kdyz si rozsekne celo tak uz bude opatrny. Tak treba zitra.
V nedeli jdeme na zapas Atlanta United proti nevim komu do Mercedez Benz Stadium. Tam je silene tesim. Vyjizdime uz rano, protoze primo na stadione se bude promitat finale World Cupu a jelikoz je Francie je finale, nemuzeme si to nechat ujit. Ja to potaji ale vice preju tem Chorvatum.
Na narozeninovou veceri jsme sli do uzasne vietnamske restaurace jmenem Fumi. Ja sushi nejim zas tak dlouho, ale par jsem jich uz zkusila, ale tady tohle bylo tak vyborne, ze se tam urcite vratim minimalne s Dianou, ktera sushi taky miluje.
Jinak myslim ze klukum zbyvaji jeste tri tydny prazdnin a pak sup zpatky do skoly.
Zitra ma Nathan tzv. play date se svym kamaradem Alexem. Nekdy jsou spolu v pohode, nekdy se perou, tak uvidime. Ma u nas zustat od jedne do peti. Chci aby pres tyden prisel i Tristanuv kamarad Micah (Micah se cte Majka a je to pro me jedno z nejkrasnejsich americkych jmen). I kdyz si na svuj letni schedule stezuju, popravde mi vyhovuje vic, nez ten klasicky, kdy kluci maji skolu.
Takze abych to shrnula. Vsichni se mame dobre a jsme zdravi.
A jeste jedna rychla horror story na konec. Vcera, asi v jedenact vecer lezim v posteli, jsem na notasu pohoda. Znicehonic se mi zacnou pomalu pomalinku s vrzanim otevirat dvere. Tma jak v prdeli, ja jsem mela rozsvicenou jen lampicku. Napadlo me, ze to jsou decka, ta myslenka me ale rychle opustila, protoze oni se sami boji chodit do sklepa i pres den, natoz v jedenact vecer. Na chvilku to prestalo a pak se zase zacly pomalu otevirat. No nemusim rikat, ze se me zmocnila panika, strach, uzkost a nevim co dalsiho se vas muze zmocnit. Sebrala jsem veskerou odvahu a nahla se z postele a hadej co. Kocka. Myslela jsem ze ji prerazim. Ani netusim jak se do sklepa dostala.
Jinak tady dneska i vlastne vcera bylo 36 stupnu Celsia, coz v kombinaci s tou vlhkosti, fakt neni prdel. Ja jsem se na leto silene silene tesila, i jsem to vsem rikala a ten pomalu ani nemuzu rict ze je mi horko, protoze mi to vsichni davaji sezrat :-D.
Tak dobrou noc
Komentáře
Okomentovat