Pece o dite s OCD
To ze ma maly OCD uz jsem zminovala. Ma taky ADHD, coz je porucha pozornosti s hyperaktivitou. To si asi kazdy dokaze predstavit. Dite je neklidne, nedokaze se soustredit, porad potrebuje neco delat. Neni to uplne jednoduche se o takove dite starat, ale porad to neni zadna katastrofa. Jenze tim, ze maly ma i OCD (obsedantne kompulzivni poruchu), je vsechno o dost tezsi. OCD sama o sobe neni tak vzacna, trpi tim hodne lidi, ted jen zalezi na tom v jake je to forme. Ja jsem se s tim pred tim nesetkala, ale pote, co jsem se dozvedela, ze to maly ma, jsem se snazila si o tom nacist nejake veci a zjistila ze jeho OCD je pomerne silne. Jeho mozek proste funguje jinak. Nejenze se porucha promita do jeho kazdodenniho zivota, komplikuje to zivoty lidi v jeho okoli. Nema povoleno pracovat ve skupine (ve skole), zezacatku jsme porad nekam prijizdeli pozde, protoze odchod z domu neni jen tak (ted proste rikam ze musime jit o 15 minut drive nez doopravdy musime jit) a nevim co vsehcno. Dulezite pro me bylo ale pochopit, ze on za to nemuze. Neco v jeho mozku pracuje jinak a mu se do hlavy vtiraji nutkave myslenky a tim, ze udela urcitou vec, se te myslenky zbavi. Hodne lidi si plete OCD s perfekcionismem. Rekneme ze perfekcionista, pred tim nez odejde z domu, urovna vsechny boty uhledne do rady. OCD clovek udela to same. Rozdil je ale v tom, ze perfekcionista odejde do prace a na boty zapomene. OCD clovek odejde a do hlavy se mu zacnou vtirat myslenky jako: Co kdyz jsem je neurovnal spravne? Co kdyz jsem misto sandalu dal nalevo tenisky? A musi se vratit, aby to zkontroloval. Kdyz to zkontroluje, ulevi se mu. Myslenka se ale muze vratit znova. Ne osobne, ale vim o jednom OCD klukovi, kteremu se opakovane vtiraly do mysli myslenky, ze kdyz neco neudela v urcitem poradi nekdo umre. Napr.: Kdyz ted nelusknu prsty 4x po sobe, nekdo umre. Pokud se nepletu, tak myslenka ze nekdo umre je obsese a lusknuti prsty je kompulze. Kompulze je cin, ktery vam vyzene obsesi z hlavy. Dospely clovek si uvedomuje, ze je to hloupost a lusknuti prsty nikomu zivot nezachrani, ale ta myslenka je tak silna, ze si nedokaze pomoct a musi to udelat. S ditetem je to horsi. To nechape co se s nim deje.
Dneska rano jsem chtela aby si maly vybral obleceni. Videl ale, ze jeho dinosaurus na policce je v poloze, kdy neni na policce uplne cely a vycuhuje mu ocas. Rika mi: Muzes prosim jit a posunout Blistra (tak se jmenuje ten dinosaurus)? Az pak se muzu obliknout. Vedela jsem, ze tohle je OCD, tak jsem ho posunula, aby se mohl obliknout. Mohla jsem mu taky ale rict: Ted na to nemam cas, hodnem se oblikni, musime jit. Zda se to jako maly detail, dite bez OCD by si toho, ze jeho hracce couha ocas z policky jen tezko vsimlo, ale kdybych to neudelala, nasledoval by rev, vztek a plac.
Kazdy den po nem musim opakovat vety a opakovat po nem urcite pohyby. Kdyz to neudelam spravne, musime znovu. Pohyby nejsou problem. Ne vzdycky si ale zapamatuju 3 vety, jak jdou slovo od slova za sebou. Takze neni problem stravit nekolik minut nad tim, ze jsem prehodila dve slova. Tech prikladu je silene hodne, jak rikam, je to kazdy den. Je strasne dulezite si o te poruse neco precist a pak k tomu diteti pristupovat jinak. Protoze to dite je jine. Me to bohuzel HP nerekli (coz absolutne nechapu), ale zaslechla jsem to v jejich rozhovoru asi po dvou mesicich co jsem prijela. Kdybych to vedela hned od zacatku, usetrilo by to hodne nervu, hodne mych myslenek, ze tohle nemam sanci zvladat cely rok a usetrilo by to hodne zachvatu vzteku, ktere maly dostaval, kdyz jsem mu napr. pri odchodu nechtela dovolit zkontrolovat, jestli je jeho hracka v truhle.
Nedavno ale udelal pokrok a ted si nejsem jista, jestli jsem to tady psala, nebo ne. Zda se mi ale ze jo. Stavel vlackovou drahu a jeden kus byl praskly. Uvidel to a ja jsem byla pripravena na to, ze s tim bude potreba neco udelat. Jen se na to podival a rika: To je smutne, ale musim se naucit zit s tim, ze zivot je i takovy. Coz zni od 6 leteho ditete vtipne, jeste kdyz to rekl smrtelne vazne, ale kdyz ho znate, vite jak moc velky pokrok to pro neho je.
Dneska rano jsem chtela aby si maly vybral obleceni. Videl ale, ze jeho dinosaurus na policce je v poloze, kdy neni na policce uplne cely a vycuhuje mu ocas. Rika mi: Muzes prosim jit a posunout Blistra (tak se jmenuje ten dinosaurus)? Az pak se muzu obliknout. Vedela jsem, ze tohle je OCD, tak jsem ho posunula, aby se mohl obliknout. Mohla jsem mu taky ale rict: Ted na to nemam cas, hodnem se oblikni, musime jit. Zda se to jako maly detail, dite bez OCD by si toho, ze jeho hracce couha ocas z policky jen tezko vsimlo, ale kdybych to neudelala, nasledoval by rev, vztek a plac.
Kazdy den po nem musim opakovat vety a opakovat po nem urcite pohyby. Kdyz to neudelam spravne, musime znovu. Pohyby nejsou problem. Ne vzdycky si ale zapamatuju 3 vety, jak jdou slovo od slova za sebou. Takze neni problem stravit nekolik minut nad tim, ze jsem prehodila dve slova. Tech prikladu je silene hodne, jak rikam, je to kazdy den. Je strasne dulezite si o te poruse neco precist a pak k tomu diteti pristupovat jinak. Protoze to dite je jine. Me to bohuzel HP nerekli (coz absolutne nechapu), ale zaslechla jsem to v jejich rozhovoru asi po dvou mesicich co jsem prijela. Kdybych to vedela hned od zacatku, usetrilo by to hodne nervu, hodne mych myslenek, ze tohle nemam sanci zvladat cely rok a usetrilo by to hodne zachvatu vzteku, ktere maly dostaval, kdyz jsem mu napr. pri odchodu nechtela dovolit zkontrolovat, jestli je jeho hracka v truhle.
Nedavno ale udelal pokrok a ted si nejsem jista, jestli jsem to tady psala, nebo ne. Zda se mi ale ze jo. Stavel vlackovou drahu a jeden kus byl praskly. Uvidel to a ja jsem byla pripravena na to, ze s tim bude potreba neco udelat. Jen se na to podival a rika: To je smutne, ale musim se naucit zit s tim, ze zivot je i takovy. Coz zni od 6 leteho ditete vtipne, jeste kdyz to rekl smrtelne vazne, ale kdyz ho znate, vite jak moc velky pokrok to pro neho je.
Komentáře
Okomentovat