Zítra je konečně poslední den prázdnin a ve čtvrtek mažou děcka zase do školy. Už asi dvě hodiny hledám nějakou aktivitu, abychom ty prázdniny hezky zakončili, pokaždé ale nějak záhadně skončím u letenek na Miami, nebo u plavby po Karibiku. Takže co budeme dělat zítra netuším, ale vím, že zpáteční letenka na Miami se dá najít okolo $80. Už asi 3. den posmrkávám a není mi moc dobře a tak jsem ani dneska nešla s děckama bruslit, ale jen se na ně dívala. Mladší si se mnou zrovna povídal, když začala hrát jeho oblíbená písnička- Rachel Platten - Fight song. Říkám mu: To je tvoje oblíbená, běž si na ní zabruslit. Vyletěl jak namydlený a během bruslení zpíval, obě dvě dlaně zatínal v pěst a během refrénu zavíral u zpívání oči a v ten moment mu nic nechybělo a byl tak upřímně šťastný, že když jsem ho pozorovala měla jsem slzy v očích. Myslím, že o tom starším moc nepíšu. On je poklad. Jediné v čem ho musím krotit je televize, tablet a xbox. Za tu dobu co jsem tady, jsem mu nemusela dát ani jeden trest. Mladší byl dneska 15 minut v pokoji a má trest skoro každý den. Včera byli HP večer pryč a tak jsme měli večeři jen my 3. Když byla večeře na stole, zeptala jsem se kdo bude dneska říkat modlitbu. Mladší začal s posměšným hlasem a převracel u toho oči. Starší ho napomenul, že říká modlitbu a musí to říkat vážně a mladší úplně s klidem: Drž hubu. S HP u stolu by si to samozřejmě nikdy nedovolil, ale proč to nezkusit, když tam nejsou, žejo. Takže jsem mu zakázala televizi a tablet po večeři (mají to dovolené u snídaně a po večeři) a to bych vám přála vidět ty slzy. Najednou se začal omlouvat, řekl správně modlitbu a začal s jeho oblíbenou větou: Can you give me one more chance? At least one!  - Můžeš mi dát ještě jednu šancu? Aspoň jednu! A u toho "Aspoň jednu" natáhne pravou ruku se vztyčeným ukazováčkem. Když my počítáme na prstech a palec je pro nás číslo jedna a šest, tak oni začínají ukazováčkem a palec je pro ně číslo pět a deset. A dnešních 15 minut v pokoji za to že byl drzý. Oba dva kluci mají velkou plastovou pokladničku ve tvaru skleněné coca-cola lahve. Končí mi něco málo pod pasem, takže je fakt velká. No a on se o ní furt zavěšoval tak, že to víčko držel oběma rukama a nohy měl ve vzduchu a furt napadával na televizi a ona není moc stabilní, tak jsem ho poprosila aby to dal zpátky vedle gauče. Asi na potřetí mě zaregistroval, vypláznul na mě jazyk a položil ji na gauč. Říkám mu, že jsem mu řekla ať ji položí vedle gauče a ne na gauč. Vzal tu pokladničku, třísknul s ní o zem a říká mi: Už jsi spokojená? A už jsem ho vedla do pokoje. To je hned...Takže zítra posledních 10 hodin v kuse a ve čtvrtek je moc ráda odvezu autem až do školy. Dneska tady byla pěkná kosa, hlavně že mi říkali, že tady nebudu potřebovat teplou bundu. Dokonce i na Aljašce je tepleji! :D Vážně. Ráno bylo na teploměru 12 stupňů F, což jsem věděla že je dost pod nulou, ale ještě jsem si to na googlu přepočetla a bylo to -11 stupňů C. Nevím, jestli už jsem tady zmiňovala Google, nebo ne, ale to je taky věc. Přidržíte tlačítko na mobilu a řeknete buď: Ok Google, nebo Hey Google a položíte otázku. Můžete říct i Ok Google, tell me a joke. - Řekni mi vtip. A google vám začne říkat vtipy. Před Vánoci jsme balily s HM dárky, sedíme na zemi a ona zničeho nic řekla: Hey Google, zahraj koledy. A to ani nezmáčkla žádné tlačítko nikde, prostě to řekla do místnosti :-D Nebo jsem byla s Chrisem v kině (Chris je zatím jediný koho tady v okolí znám) a když film skončil, vytáhl mobil a říká: Ok Google, zavez mě domů, no a Google spustil GPS k němu domů. Měla jsem dost :-D Já to ještě staromódně do navigace zadávám ručně. Ještě bych tady chtěla psát otázky od toho mladšího, protože to jsou taky perly. Nedávno se mě zeptal, jestli má Bůh rodiče. Tak co myslíte? Má?