Patecni vecer nevysel uplne podle predstav. Mela jsem jet s klukama na bowling. Mladsi nechtel hrat, ale na vetsine takovych mist jsou hraci zony, kde muzete strilet na kos, sednout si na motorku a pred vama je obrazovka a vy jakoze jedete zavod apod. Vetsinou si za ctvrtak (25 centu) koupite mince toho podniku a s tema pak platite za tu "atrakci." Takze ja jsem mela se starsim hrat bowling a mladsi mel byt v te hraci zone. Nejblizsi bowling je od nas asi 25 minut. Prijeli jsme na misto a pani mi rekla ze jestli chceme drahu, mame asi 25 minut a pak se tam je nejaka soutez a vsechny drahy jsou zabrane. Chtela jsem teda zavolat na dalsi bowling a udelat rezervaci, ale jedine cislo co jsem nasla bylo spolecne cislo pro vsechny pobocky a nemohla jsem se dovolat, tak jsem rekla klukum ze to bud muzeme zkusit, ale je to dalsi pul hodina cesty, nebo muzeme jit bruslit. Rozhodli se pro to, ze zkusime dalsi bowling. Ono to bylo skoro za rohem, ale byla strasna zacpa a jeli jsme fakt skoro pul hodiny. Ke vsemu jsem prejela odbocku do doprava a museli jsme to cele objet coz zabralo dalsich deset minut. No neprejedu to ja debil podruhe? :D To uz starsi zacal brecet. Na potreti jsem se trefila. Hraci zona tady byla fakt obri a moc hezka. Kluci uz meli hlad a drahy byly poloprazdne, spis uplne prazdne, tak jsem objednala pizzu, ze se nejdriv najime a pak pujdem hrat. Behem prisaham asi peti vterin co jsme jedli se ty drahy zaplnily. Tak jsem se sla zeptat obsluhy kdy bude volna jedna draha. Kdyz mi rekli, ze za hodinu, malem me strelilo. Rekla jsem klukum ze budeme vsichni v hraci zone, ze mam deset dollaru ve ctvrtacich a az to utratime pojedeme domu. Zkusila jsem do jedne atrakce hodit ctvrtak, ale nefungovalo to. Strcila jsem si teda tech deset dollaru do kapsy a za 20 dollaru jsem musela koupit nabitou kartu, na kterou vsechny ty veci fungovaly. Mladsi si zaplatil dve kresla, pred kteryma byla velka obrazovka, neco jako 4D kino, ale bez bryli. Sedel tam sam, tak jsem si prisedla k nemu. To kreslo se cele trepalo, protoze jsme jeli nejake auto zavody. 40 ctvrtaku se mi vysypalo z jedne kapsy na zeleznou podlozku a ponozky co jsem mela pro mladsiho mi vypadly z druhe kapsy. Kdyby kolem nebylo tolik lidi, ani by mi to nevadilo. Kluci tech 2o dollaru utratili asi za 30 minut a mohli jsme jet domu.  V aute samozrejme zase hadky a rev. No byla jsem rada ze jsme prijeli domu a ulozila jsem je do postele.
V sobotu jsem jela za Chrisem do Altanty, nechtela jsem ale jet autem tak jsem si objednala Uber. Napsala jsem mu v kolik me ma cekat dole, protoze jsem nevedela jak se mam dostat dovnitr, do budovy. V aute se mi ale vybil mobil. Za asi 4o minut jsem se dostala do Atlanty a ridic mi rekl, ze ta budova je nalevo. Byla jsem si jista, ze to neni ta budova. Vystoupila jsem, zima jak blazen, ja jen lehkou bundu. Mobil vybity... Dostala jsem se do budovy, o ktere jsem si myslela, ze v ni bydli a zeptala se recepcniho, jestli jsem spravne na adrese 855 Jupiter St.  Tak, ze pry ne.  Tak jsem sla zase ven a hledala tu debilni ulici, ale byla jsem si docela jista, ze to byla ta budova, ve ktere jsem byla predtim. Tak jsem se tam vratila a zeptala se recepciho jestli tam bydli. Hura slava. Tak mi ho zavolal dolu, on si prisel jakoby se nechumelilo. Ja promrzla, nasrana a ze uz umim byt pekne nasrana v anglicitne. No zkratim to, cely den jsem v tom byte mrzla, mela jsem strasny hlad, vozila mu na voziku krabice s nabytkem, protoze se do toho bytu zrovna pristehoval, zatimco on si nesl v ruce tri obalky ze schranky.  Vecer jsem po celem dni oboum objednala pizzu, protoze i kdyz jsem asi 20 rekla ze mam hlad at se jdem najist, tak nezajem a jela Uberem domu. Den na hovno za dvojku, to chces. V nedeli jsem se divala na promitacce na Pratele a odpocivala.
Dneska byl den Martina Luthera Kinga a decka nemeli skolu. Meli jsme se jit podivat na pochod, ale byla silena zima. Kluci se cely den hadali co budeme delat a cokoli jsem navhrhla, tak jeden chtel a druhy rval ze to delat nechce. Jejich smula, ze jsme byli cely den doma. V pet uz jsem se nemohla dockat, az budu mit padla a pujdu se zavrit na chvili do pokoje, kde je klid a nikdo nerve a nikdo se s nikym nehada. Ted se divam zase na Pratele na velke promitacce, mam v misce kopu zmrzliny s cerstyma jahodama a jsem rada, ze zitra mazou zase do skoly.